V tomto svém komentáři se budu věnovat výhradně utkání, na které jsme se určitě všichni moc těšili, utkání skupiny Ligy mistrů mezi věhlasným AC Milán a debutantem v této soutěži, českým klubem Viktorií Plzeň. Přesto, že výsledkem mojí analýzy je zasloužené vítězství AC Milán, tak současně tvrdím, že mužstvo Plzně nezklamalo a získat bod opravdu nebylo nemožné, jak stojí v nadpisu.
Pro deník Sport jsem měl možnost vyhodnotit analýzu společnosti PANINI DIGITAL – SPORTATTACK, která obsahuje spoustu statistických údajů, které dokazují některá fakta, která bylo možno odsledovat u televizní obrazovky, ale i ta, která přímý přenos neumí zcela odhalit.
Vzhledem k tomu, že i já si moc dobře uvědomuji, kdo stál tentokrát proti Viktorii jako soupeř, AC Milán je velkoklub se spoustou skvělých fotbalistů, moje poznatky vnímejte, jako uvedení faktů, vyplývajících z analýzy.
V žádném případě jako kritiku zvolené taktiky nebo předvedené hry. Po utkání jsem totiž nesdílel tak vysokou míru spokojenosti s výkonem mužstva Plzně, i se zohledněním kvalit soupeře, jako komentátoři a jejich hosté a vlastně i trenér Vrba. U něj a samotných hráčů si to vysvětluji tím, že kromě velkého odhodlání odevzdat v utkání s tímto fotbalovým gigantem maximum svých možností, tak někde vzadu v hlavě byla obava z propadáku. Když k němu nedošlo, tak se dostavila úleva a z ní ten optimismus.
Všechny údaje z analýzy dokazují, že vítězství domácího AC bylo zasloužené. Procento držení míče 59 : 41 je vysoké, ale všichni už dnes víme, že to není nejdůležitější pro konečný výsledek. Jenže v tomto utkání s tím souvisí spousta dalších čísel, která už dokazují, že vítěz byl aktivnější, byl častěji v pokutovém území soupeře (67 : 25), presink spouštěl více „nahoře“ (50 : 38 m od vlastní branky), okamžitý zisk míče po jeho ztrátě v útočné třetině (23 : 9), vyložené šance (7 : 2). Přesto, že čísla hovoří pro Milán, tak ve fotbalu se někdy stává, že nevedou k výhře. Pokud by třeba Plzeň proměnila svoje 2 vyložené šance a Milán z těch 7 žádnou, tak by bylo veselo i u nás u televizorů. Jenže to by bylo velké štěstí a to plzeňští neměli. Jasně, co by se dělo, pokud by hned v úvodu domácí brankář Abbiati nevyškrábl hlavičku Bakoše na roh, který se po chybě rozhodčího nekopal, to nevíme.
Dalším důležitým faktorem výhry favorita byl výkon útočníka Zlatana Ibrahimoviče. Ten byl u obou gólů i dalších šancí AC. Plzeňským hráčům se jej nedařilo efektivně bránit a příčinou byla, podle mého názoru, špatná spolupráce stopérů a defenzívních záložníků. Ibrahimovič si totiž permanentně odskakoval pro míče do prostoru před stopéry, ti se nechtěli nechat vytahovat z obranné linie, protože hrozilo vniknutí jiných hráčů AC do otevřeného prostoru. Protože ani Horváth, ani Jiráček, kteří v tomto prostoru hráli, si jej nepřebrali, tak měl často Ibrahimovič možnost s míčem se otočit čelem k naší brance. Chyběl tam tzv. štítový defenzívní záložník, který by tento prostor neopouštěl a na pokyn Čišovského, by Ibrahimoviče dostoupil. Možná na tento způsob hry Ibrahimoviče nebyli hráči, ani trenér připraveni, protože v utkáních, která měli možnost sledovat on nehrál. Nastoupil totiž poprvé po zranění.
Je to škoda, protože právě do tohoto prostoru (před plzeňské stopéry) směřovalo nejvíce útoků Milána, jak to dokazuje počet přihrávek od hráčů AC na útočníky Ibrahimoviče a Cassana. Přes křídelní prostory a cntry jen minimálně. Svědčí o tom také 49% získaných míčů hráči Plzně ve středním pruhu hřiště na vlastní polovině.
Přesto, že tahle data svědčí o zaslouženém vítězství AC Milán, tak náš mistr určitě nezklamal. Hrál sice opatrněji, než jsme zvyklí z naší ligy, ale to je naprosto pochopitelné a logické. Jen jsem měl po utkání pocit, že to nebylo až tak růžové, jak bylo prezentováno v televizním přenosu a analýza a data v ní, to potvrdila.
Poslední poznámku mám k rozhodčímu. Pokutový kop, po jehož proměnění si domácí mužstvo velmi oddechlo, se pískat neměl. Míč se sice dotkl paže Čišovského, ale zcela neúmyslně. Jsem přesvědčen, že stejnou situaci by na druhé straně hřiště neodpískal. To je zkrátka daň „slabých“ vůči „silným“. Tak to funguje všude, i u nás.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.