Po pátečním nepodařeném utkání se Španělskem jsme určitě všichni s napětím očekávali závěrečné "finále" kvalifikace na EURO 2012. Pro nás dopadlo moc dobře, protože Španělé potvrdili svoji kvalitu vítězstvím 3:1 nad Skotskem a naše mužstvo vyhrálo v Litvě 4:1, navíc po výborném výkonu.
Mezi oběma "mači" uplynuly jen čtyři dny, přesto herní projev byl diametrálně odlišný. Proč tomu tak bylo?
Snad každý, kdo se jen trochu o fotbal zajímá správně poznamená, že kvalita soupeřů v těchto utkáních byla naprosto nesouměřitelná. A má pravdu.
Litevci opravdu jsou týmem podstatně slabším, než mistři světa a Evropy Španělé. Dokonce si myslím, že i proto naše mužstvo podvědomě bylo smířené s tím, že první utkání v pátek stejně prohrají (šlo jen o to, kolik) a zabrat budou muset až v úterý v Litvě. Tohle mě nenapadlo jen proto, že výkon proti Španělům byl bojácný, bez zarputilosti, zkrátka zbabělý. Naši fotbalisté i trenér se takto sami vyjadřovali. Že už před utkáním se Španělskem jim bylo jasné, že musí vyhrát v Litvě.Proto mě, při sledování odvážného, ofenzívního a týmového výkonu v Litvě napadlo, že hlavy fotbalistů, podvědomě, při utkání se Španěly myslely na Litvu. To slovo podvědomě zdůrazňuji. Tzn., že o tom mysl hráčů nevěděla, zkrátka to nebylo úmyslné ze strany hráčů. Proti mistrům světa určitě hráli naplno, ale tam někde vzadu tato strategie mohla být a ta způsobí ten dojem, že hráči nebojovali na 100%.
Druhým podstatným důvodem, pro jehož identifikování nemusí být nikdo velkým odborníkem na fotbal, byl určitě zcela opačný průběh obou utkání, který potom ovlivnil rozpoložení, zejména sebevědomí, našich hráčů v dalších minutách. Se Španěly jsme brzy prohrávali 0:2, v Litvě naopak 2:0 vedli. První branka včera padla dokonce hned v první minutě. To se potom hraje daleko lépe a sebevědoměji, hráči se nabízejí a síly ubývají podstatně pomaleji (fyzické i psychické), než když prohráváte.
Je jasné, že zvolená taktika musí být na Španělsko jiná, než v Litvě. Přesto chci vyzvednout tu včerejší. Bylo vidět, že mužstvo jde za třemi body, že si věří a každý chce pro vítězství udělat maximum. Důležitý byl týmový výkon, který z našeho projevu byl cítit. To v některých utkáních v minulosti nebylo, zejména v těch přípravných. Nebyla znát ani neúčast kapitána Rosického. Nechci tím říci, že mužstvu nechyběl. Určitě ano, ale změny, které trenér udělal ve složení mužstva, i ta vynucená na poslední chvíli za zraněného kapitána, se osvědčily.
Přínosem byl zejména Pilař na levé straně, autor dvou branek Rezek (jde to i bez filmování) i zkušený Plašil, který měl tentokrát uprostřed zálohy s Jiráčkem více defenzívních úkolů, než je zvyklý. V tomto se ukázalo, že mít pro defenzívní práci kreativní fotbalisty je potřeba. Např. Španělé jsou kreativní úplně všichni, včetně všech obránců a možná i brankář. Kolářovi určitě prospěl posun z kraje hřiště doprostřed, pod Barošem. Nemůžu opomenout přínos vysunutého Baroše, kterému k jeho výkonu pomohla i změna taktiky a ofenzívnější pojetí celého mužstva. Tentokrát nebyl na hrotu sám, byl doplňován dalšími hráči a prospělo to jemu i mužstvu.
Bylo zkrátka již předem jisté, že tato dvě utkání budou úplně jiná, což se potvrdilo a teď, až se zítra dozvíme soupeře pro baráž o účast na EURO 2012, si musíme přát, aby se obě utkání podobala tomu v Litvě a ne se Španělskem. Soupeř bude mít kvalitou totiž blíže k Litvě, než Španělsku, tak předpokládám, že i zvolená taktika a hlavy hráčů budou stejné, jako v utkání v Litvě. No a hlavně si musíme přát stejný výsledek. Ten by nás totiž posunul na EURO 2012 a o to přeci jde. Držme palce!
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.