Ve středu večer jsme měli možnost sledovat dlouho očekávané utkání Ligy mistrů mezi světovým gigantem FC Barcelonou a českým mistrem FC Viktorií Plzeň. Hned na úvod chci konstatovat, že mě naše mužstvo nezklamalo. Vzhledem ke kvalitě soupeře odvedla Plzeň velmi dobrý, statečný výkon a určitě zaujala více, než česká reprezentace v nedávném utkání proti Španělsku na pražské Letné.
Barcelona hrála přesně to, co jsme museli všichni předpokládat, tzn. svoji kombinační hru, založenou na spoustě krátkých přihrávek i v tom nejmenším prostoru hřiště, který ji soupeři přenechají.
Předem bylo jasné, že bude mít vyšší procento držení míče (73:27) a z toho odvozeno mnoho dalších údajů, svědčících o jeho dominanci.
Ta čísla jsou podobná, jako statistiky mužstva Španělska v pražském utkání, přesto dojem z vystoupení Plzně je daleko pozitivnější. Zejména v prvním poločasu byli čeští hráči aktivní a odvážní (dle možností) směrem dopředu a několikrát dokázali napadáním vysoko na soupeřově polovině domácí hráče potrápit. Je jasné, že toho bylo méně, než v běžném ligovém utkání. Nerozhodil je ani brzy inkasovaný gól a i díky několika neproměněným šancím Barcelony dlouho drželi v napětí a nervozitě i trenéra Guardiolu. Při několikerém prostřihu na lavičku domácích to bylo evidentní. Po vstřelení druhé branky do sítě Plzně spadl kámen ze srdce doslova všem, kteří fandili Barceloně, včetně trenéra a hráčů.
Podle statistik měla Barcelona 13 vyložených šancí a Plzeň nevystřelila na branku. Na první pohled tristní bilance, která zcela neobjektivně vyjadřuje dění na hřišti. Chybou hráčů Plzně bylo právě i to, že několikrát místo snahy o střelbu přihrávali dalšímu spoluhráči a ke střele potom nedošlo. Španělé na Letné si vypracovali jen čtyři vyložené šance, jenže oni už od 23.minuty vedli 2:0 a zřetelně dávali najevo, že jim to stačí a hráli tzv. na údržbu. Kdežto Barcelona při vedení jen 1:0 dál hrála naplno s cílem pojistit těsné vedení a z toho se zrodilo tolik šancí.
Ne, Plzeň určitě nezklamala a za 2 týdny, až bude hrát se stejným soupeřem v Synottip aréně v Praze, bude si muset dát stejný pozor na všechny hráče Barcelony, protože oni hrají stejně doma i venku a při předpokládané snaze domácích o vstřelení branky se jim budou otevírat prostory a těch oni dokáží využít. Už teď jsem na toto utkání zvědavý a moc se těším.
Asi se ptáte, co s tímto utkáním mají společného nějací rozhodčí?
Odpovídám, že nic, protože nemám na mysli rozhodčího z Makedonie, který utkání řídil, ale naše, české rozhodčí. Hlavního Královce, asistenty Wilczeka a Zlámala, čtvrtého rozhodčího Kovaříka a brankové rozhodčí Příhodu a Zelinku. Všichni řídili atraktivní utkání Ligy mistrů mezi Manchesterem United a španělským Villarrealem.
Utkání jsem sledoval a byl zvědavý, jak jej zvládnou. Byl jsem opravdu příjemně překvapen. Hlavní citlivě posuzoval „vymodlené“ pády a nepískal je, asistenti správně řešili všechny těsné a nepřehledné ofsajdové situace, včetně té rozhodující v 93.minutě, kdy domácí vstřelili vítězný gól na 2:1. Ukázalo se, že i naši rozhodčí umí rozhodovat přesně a citlivě, pokud chtějí. Na této úrovni nejen musí, ale hlavně chtějí, protože je to šance na další nominace. V naší lize zřejmě tak nemusí, a proto nechtějí.
Proč? To nechci rozebírat, ale v úterý byli výborní.
Je jasné, že tato nominace přímo souvisí s působením naší slečny Dagmar Damkové v komisi rozhodčích UEFA. Je dobře, že se "její svěřenci" uvedli dobře a snad to nebude zase na dlouho poslední vystoupení našich fotbalových arbitrů na evropské scéně. Jen "tlačenka" slečny Damkové by na to totiž nestačila. Musí být podložena také dobrými výkony. A ten úterní dobrým byl.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.