Během minulého týdne jsem si několikrát uvědomoval, že nebudu mít ve svém pravidelném komentáři o čem psát. V týdnu se hrála jen utkání Ondrášovka Cupu a ten nikoho moc nezajímá. Platí to zejména od doby, kdy FAČR rozhodla hrát od čtvrtfinále na dva zápasy, zřejmě proto, aby se vyloučil postup týmů z nižších soutěží. Oni totiž i při eventuální výhře doma, v odvetě na hřišti prvoligisty nemají šanci a nehrozí tak situace, která tomuto poháru dodávala na atraktivnosti. Že se do závěrečných bojů někdo z nižší soutěže probojuje.
Další událostí byla vyhlášená kandidatura na post předsedy FAČR pana Paclíka, úspěšného majitele Viktorie Plzeň. Při čtení spekulací o motivech této přihlášky jsem pochopil, že nejen běžná politika není nic pro mě, ale i ta fotbalová. Utvrdily mě o tom navíc konstrukce z tzv. důvěryhodných zdrojů, o angažování skupiny brněnských policistů zvaných „brněnský gang“ ve fotbalové kauze Bohemians x Sigma Olomouc. To jsou všechno věci, které raději nebudu komentovat, i když názor na ně mám. Raději se budu věnovat fotbalu, který v závěru týdne napravil můj děsivý pohled na jakoukoliv politiku. Na mysli mám další kolo naší nejvyšší soutěže, které nabídlo několik velice zajímavých a atraktivních utkání. V nich padalo hodně branek, dokonce i do sítí domácích mužstev. Bilance je prozatím 13 : 14, ale vylepšit pro domácí ji může dnes Jablonec v utkání s Teplicemi doma na Střelnici. Zaujaly mě především prohry domácích týmů Žižkova s Libercem 1:4, Slovácka se Slávií 1:3 a Sparty s Mladou Boleslaví 0:3.
Proč právě tato utkání? Protože vítězné týmy v nich uplatnily taktickou variantu s hrou na rychlé protiútoky (zkráceně „brejky“), která je často považována za něco nepatřičného a zbabělého. Často slýchávám nebo čtu, že hosté k nám přijeli jen hrát na brejky a my si s tím neporadili a oni nás potrestali. Úsměvnou se mi jeví jedna konkrétní vzpomínka na momentálně hráče Českých Budějovic Rudolfa Otépku. Asi před dvěma lety, jako hráč Baníku Ostrava kritizoval po remíze 0:0 hru Českých Budějovic (byli zalezlí a hráli JEN na brejky). Za půl roku se na ostravské Bazaly vrátil v dresu Českých Budějovic a po výhře 1:0 si lebedil, jak dobře bránili a proměnili jeden z brejků. Chci tím zkrátka říci, že rychlá přechodová fáze po zisku míče je základním předpokladem ke vstřelení branky a tím i dosažení vítězství (společně s přechodovou fází po ztrátě míče) a to platí na celém světě. Není to tedy nic zbabělého nebo opovrženíhodného. Jen je třeba rozlišovat mezi brejky na jednoho osamoceného útočníka, jako třeba u naší reprezentace nebo se zapojením pěti a více hráčů, jako u mužstva Plzně, Liberce, Mladé Boleslavy a Slávie. A právě tyhle týmy mě v tomto kole Gambrinus ligy zaujaly.
Krátká poznámka k utkání Sparta – Mladá Boleslav. Bylo podobné, jako utkání Sparty s Libercem. Stejný výsledek, stejný problém Sparty po ztrátě míče. Zdá se mi, že hráči Sparty se chovají v těchto okamžicích dost nedisciplinovaně, jsou hodně zaměřeni na ofenzívu s nedostatečným jištěním dozadu. Není to jen obrana, ovšem ta potom vyznívá nekompaktně, bez zajištění, součinnosti a koncentrace. Mám dojem, že i poslední kritická vyjádření trenéra Haška v klubové televizi, která se dostala do médií, přinesla určitý neklid do kabiny Sparty, v horším případě jsou naopak důsledkem nedobré atmosféry mezi kabinou a trenérem. Běžné to určitě není a po utkání trenér kritiku veřejně, v přímém přenosu, zopakoval. Jsem zvědavý, jak se to ve Spartě bude vyvíjet dále, protože dvakrát za sebou prohrát na Letné 0:3 není hodno Sparty.
Poslední poznámka na závěr se týká hráče Mladé Boleslavy Marka Kuliče. Ve fotbalu se pohybuji dlouho, a proto si dobře pamatuji průběh jeho kariéry. Poprvé jsem jej zaregistroval, jako trenér Ratíškovic, ve druhé lize v dresu Lázní Bohdaneč někdy v roce 2000. V té době, byl dnes 36 letý Kulič talentovaný hráč, bohužel s ne zrovna vzorným přístupem k fotbalu. Jeden čas odešel z profesionálního fotbalu úplně a je dobře, že se opět vrátil. Určitě nelituje ani on a hlavně fotbaloví příznivci, protože v sobotu i ti sparťanští museli ocenit jeho skvělý výkon. V těchto letech a navíc na postu útočníka, je to obdivuhodné. Určitě i on sám teď lituje, že se v mladém fotbalovém věku nechoval odpovědněji, protože mohl dokázat daleko více. Sám to v jednom rozhovoru přiznal, jenže ten ztracený čas nejde vrátit. Na to by měli myslet především někteří dnešní mladí fotbalisté. Podobně bych mohl popsat příběh dalšího fotbalového „veterána“ Jiřího Steinera z Liberce. Teprve německá Bundesliga jej naučila profesionálnímu přístupu ke své práci, k fotbalu a dnes je velkou osobností Gambrinus ligy.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.