Ještě jednou se vrátím k úspěšné kvalifikaci o účast na EURO 2012 v Polsku a na Ukrajině, která nám všem připravila několik napínavých zážitků, naštěstí se šťastným koncem. K napsání tohoto komentáře mě inspirovala oslava našich fotbalistů po utkání na letišti v Podgorici a v letadle.
Dovedu se vcítit do pocitů našich hráčů. Fotbal jsem hrál, nyní jsem trenér, fotbal je celý můj život. Nikdy jsem sice nevybojoval postup na EURO, ovšem euforii po úspěšném utkání jsem poznal. Proto mi nevadí oslava samotná, ta k takovému velkému úspěchu automaticky patří. Nelíbí se mi ovšem její způsob a obsah. Jak pozoruji z reakcí v médiích, nejsem sám. Ta oslava totiž nebyla vyvolaná jen velkým sportovním úspěchem, ale také snahou „vyřídit si účty“ s těmi, kteří mužstvo během kvalifikace kritizovali. Tím byla některá média, několik konkrétních osob i mnoho fanoušků obecně.
Ke kritikům jsem v určitých fázích uplynulých dvou let patřil i já. Nestydím se za své názory a tady, na webových stránkách je prezentuji, někdy i v médiích, pokud mě o to požádají.
Od nástupu trenéra Bílka do funkce trenéra reprezentace mi vadil způsob, kterým k tomu došlo. Jeho kvalifikací bylo totiž kamarádství s tehdejším předsedou FAČR Ivanem Haškem. To bylo silnější, než fakt, že trenér Bílek, i přes nesporný úspěch v podobě postupu na EURO, na takovou funkci ještě nedozrál. Během posledních dvou let se to několikrát potvrdilo.Naši reprezentanti by se měli sami poctivě ohlédnout za tímto obdobím a přiznat si, že kritika po některých utkáních byla oprávněná. Mám na mysli především všechna utkání přípravná. Oni je totiž evidentně neberou vážně a podle toho ta utkání vypadala. Trenér se jich potom, včetně manažéra Šmicra , zastávali a zasáhli, až šlo do tuhého, po blamáži v Norsku. Tohle utkání i některá další (Chorvatsko, turnaje v SAE a Japonsku) si kritiku určitě zasloužila. Naopak po obou utkáních se Španělskem, Skotskem a v Litvě, včetně baráže si zasloužili pochválit. Tak už to ve fotbalu chodí, že někdy hráči zaslouží pochválit a někdy oprávněně zkritizovat. Hlavně se s tím musí vyrovnat.
V týmu se vytvořila atmosféra ublíženosti, hráči se proto semkli a ve svém důsledku to byla pro ně ta největší motivace, a to byla správná reakce. Jen ta oslava měla vypadat jinak. Kritiku zaslouží i realizační tým, který proti tomu, i přes osobní euforii z úspěchu, nezakročil. Jsou to totiž ještě mladí, nevyzrálí trenéři a manažeři a mají ještě tzv. hráčské myšlení ve smyslu: „No jo, my jsme byli také takoví…“, a to je špatně. Jsem přesvědčen, že za trenéra Brücknera by se to nestalo, měl daleko větší respekt a autoritu.
V jednom s fotbalisty naší reprezentace souhlasím. Kritika Radka Druláka byla velmi nevhodná, a protože jej manažér reprezentace zná, měl hráčům vysvětlit, kdo to je a jak komunikuje se svým okolím a měli se nad to povznést. Takto jen reagovali stejně, jako on a potvrdili, že jsou v tomto úplně stejní.



Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.