Na pohádky už dávno nejsem, ale přesto mi připadá, že jednu jsem prožíval během podzimní části letošní fotbalové sezóny a je mi líto, že včera večer pro letošní rok skončila. Mám na mysli neuvěřitelně úspěšnou cestu Viktorie Plzeň Ligou mistrů, konkrétně plný počet bodů v předkolech této nejprestižnější evropské klubové soutěže, působení v neskutečně atraktivní skupině s giganty Barcelonou a AC Milán a na závěr skvěle „zrežírovaný“ průběh závěrečného utkání s AC Milán.
Jsem opravdu z vystoupení našeho fotbalového mistra tak nadšený, že ani nevím, kde mám v hodnocení jejich cesty za postupem do jarního pokračování v Evropské lize začít.
Všeho jsou a ještě dlouho budou plné noviny a to zcela zaslouženě. Nejcennější na této plzeňské jízdě je, že nebyla výsledkem urputného defenzívního pojetí, ale vždy přiměřeně aktivního způsobu hry. V termínu „přiměřeně“ je ukryt rozdílný způsob hry např. v Barceloně a v Jerevanu v prvním předkole. Tahle volba totiž není nic jednoduchého. Mluvit by o tom mohla po loňském nevydařeném vystoupení v Lize mistrů Žilina a tehdejší její trenér Hapal.
Mužstvo muselo někdy zvolit variantu hlubokého bloku, ale dokázalo i s Barcelonou a AC Milán vysoko napadat a hrát aktivně. Viktorka uvážlivě dokázala kompaktně měnit rytmus hry, hrála velmi ofenzívně a to platilo i v utkáních s těmi nejsilnějšími, zároveň velmi disciplinovaně v defenzívě a platilo to pro všechny na hřišti. Celý náročný podzimní program týmu zvládla prakticky totožná základní sestava. Trenér Vrba byl v tomto velmi striktní a určitě věděl proč. Svojí hrou zaujala nejen nás, kteří jsme jí drželi v Česku palce, ale i celou fotbalovou Evropu a v neposlední řadě i skauty evropských klubů. Už teď se řeší konkrétní nabídky na hráče Pilaře a Jiráčka a určitě nezůstane jen u nich.
Včerejší závěrečné utkání s AC Milán vypadalo, jako předem připravené drama. Plzni zaručoval bod postup do Evropské ligy a pokud by Borisov nevyhrál v Barceloně, tak mohla i prohrát. Proto po inkasovaných brankách na začátku druhého poločasu a informaci o vedení Barcelony s Borisovem, jsem měl dojem, že mužstvo Plzně bude spokojeno a utkání jen dohraje. Naštěstí spokojeno nebylo a vyvrcholení pohádky s názvem „Plzeň v Lize mistrů“ gradovalo opravdu maximálně, až k obrovské euforii po vyrovnání na 2:2 v nastaveném čase.
Postoupit do dalších jarních bojů po prohře „jen“ díky tomu, že Barcelona porazila konkurenta z Běloruska, by byla kaňka. Sice malinká, ale byla. Takto si hráči Viktorie zajistili postup sami, což byl jejich zápasový cíl. Navíc po remíze s takovým fotbalovým obrem, jako je AC Milán, navíc při vedení soupeře 2:0, navíc bez zraněného Jiráčka, navíc před vyprodaným stadionem, navíc v den narozenin trenéra Vrby a mohl bych pokračovat. Zkrátka mi připadlo, že všechno tohle zakončení někdo zrežíroval, aby euforie byla co největší. Všichni ve Viktorii Plzeň, od vedení, realizačního týmu a hráčů i vyprodaný stadion si tohle všechno, podle mého názoru, zasloužili.
Teď si jen přejme, aby mužstvo neutrpělo na kvalitě až příliš, při předpokládaných odchodech některých hráčů do vyspělejších klubů. To je zkrátka praxe, která, zejména v našich podmínkách, k fotbalu patří. Já jsem ovšem přesvědčen, že i tohle plzeňáci v čele s trenérem Vrbou a majitelem panem Paclíkem, zvládnou. Troufám si zároveň tvrdit, že toto mužstvo má na to, aby něco dokázalo i v jarní Evropské lize. K tomu jim přeji hodně štěstí.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.