Už v předchozím komentáři, věnovaném losování EURO 2012, jsem se zmínil o úspěchu naší reprezentace, v podobě postupu na tento prestižní turnaj. Jenže do úspěšného českého fotbalového podzimu patří zcela jistě i pohárová jízda Viktorie Plzeň (utkání skupiny Ligy mistrů s AC Milán) a průběh a atraktivnější kabát naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy.
Jedním z nejvíce sledovaných parametrů jve fotbalu je počet vstřelených branek. V loňském ročníku bylo dosaženo číslo 634 vstřelených branek, což je dosavadní rekord v její 18 ti leté historii. Pro orientaci, jen 6 krát se dosud počet přehoupl přes 600 vstřelených branek. No a v podzimní části Gambrinus ligy (započítal jsem jen 15 kol, tedy bez předehrávaného 16.kola, které bylo s 29 brankami velmi bohaté) bylo dosaženo 321 branek.
To znamená, že loňský rekord je opět v ohrožení, pokud fotbalistům střelný prach nezvlhne. Kapitolou samou pro sebe je neskutečných 17 branek (bez 16.kola) jabloneckého Lafaty. Opravdu skvělé číslo a Lafata bude určitě vysoko i ve statistikách v celé Evropě, což už tu dávno nebylo.
Zvýšený počet branek v soutěži je určitě pozitivní trend. V tomto případě navíc i z pohledu příčin tohoto nárůstu. Vyššího počtu vstřelených branek lze dosáhnout i sníženou kvalitou organizace hry v defenzívě. Jenže naštěstí tohle není ten případ. Naše nejvyšší soutěž je totiž odborníky hodnocená, jako takticky velmi vyspělá. Proto je evidentní, že k nárůstu efektivity naší nejvyšší fotbalové soutěže přispělo zejména ofenzívnější pojetí hry. V tomto směru patří k nejlepším tradičně Plzeň, Jablonec, Sparta a k nim se přidal především Liberec a překvapivě i Příbram, občas i Mladá Boleslav.
Dalším faktorem, kterého jsem si během podzimní části Gambrinus ligy všiml je trend vyššího počtu zisku bodů a počtu vstřelených branek na hřištích soupeřů. Celkově v loňském ročníku získala mužstva „venku“ 244 bodů, letos za podzim 149 (15 kol). Vstřelených branek „venku“ loni 248, letos na podzim už 146. Při udržení trendu a vynásobení dvěma je tam evidentní nárůst. Nejaktivnější v tomto směru se stala Sparta z loňských 31 bodů za sezónu na 24 (všech osm vítězných utkání bez 16.kola), tedy absolutní maximum. Za ní potom Liberec, který na podzim získal „venku“ 20 bodů a vstřelil 22 branek, loni za celou sezónu získal jen 13 bodů a vstřelil pouze 10 branek. Přesto, že oběma se naopak zcela podle představ nedařilo na domácím stadionu, tak především díky bilanci „venku“ jsou na prvních dvou příčkách tabulky.
Ukazuje se zkrátka, že hrát proti defenzívněji hrajícímu soupeři se naše mužstva prosazují hůře, než „venku“, když soupeř, před domácími diváky, přeci jenom hraje více dopředu a otevírá prostor na rychlý protiútok. A jsme zase u momentu, který jsem vzpomenul nedávno. U nás se hra na rychlý protiútok stále považuje za něco nepatřičného. Ovšem o tom přeci fotbal je, o rychlé přechodové fázi po zisku nebo naopak ztrátě míče. Potvrzují to především mužstva jako Plzeň, Liberec, Mladá Boleslav, Sparta, Jablonec a Příbram.
Naopak podzim nevyšel Baníku Ostrava, Sigmě Olomouc (i díky korupční aféře) a nejhůře je na tom Žižkov. Vzhledem k tomu, že tabulka po 16.kole je zkreslená počtem utkání hraným „doma“ a „venku“ (někdo 7 a jiný 9 krát), tak postavení Žižkova je již skoro beznadějné (hrál „doma“ 9 krát).
Dalším pozitivním vysvědčením pro Gambrinus ligu je zásadní přínos jejích hráčů pro postup naší reprezentace na EURO 2012. Jedná se především o Jiráčka, Pilaře a Gebre Selassie, dále Petrželu a Koláře.
Na závěr moje přesvědčení, že naše nejvyšší soutěž není vůbec tak špatná, jak se o ní mluví. Je tam možno vidět stále více kvalitních utkání i skvělých fotbalových akcí. Co chybí jednoznačně? Ta pravá fotbalová atmosféra na zaplněných tribunách. Popularita fotbalu šla v poslední době u nás dolů a to nikdy nebyla na patřičné výši. Klubismus, jak můžeme vidět v zahraničních vyspělých ligách, u nás neexistuje. U nás v Česku jsme na ligu moc kritičtí, možná trochu pohodlní a možná se lidem již návštěva fotbalového utkání nevejde do finančního rodinného rozpočtu. Snad se toto všechno změní k lepšímu, protože úroveň Gambrinus ligy je lepší už nyní..
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.