Dnes je pondělí, pár dní po zahájení jarní fotbalové sezóny utkáním Evropské ligy mezi Viktorií Plzeň a bundesligovým Schalke 04. Náš zástupce v tomto utkání potvrdil, i když nevyhrál, že se svým herním stylem, založeným na rychlém přechodu do protiútoku po zisku míče, aktivním napadáním rozehrávky soupeře a kvalitou v kombinaci na útočné polovině, může směle měřit s těmi nejlepšími. Po výsledku 1:1 na svém novém stadionu si já vůbec nemyslím, že je o postupujícím ve prospěch německého soupeře jasno. Herní styl Plzně je pro utkání na soupeřově stadionu velmi vhodný a věřím, že se to i tam, v Gelsenkirchenu před 60-ti tisíci diváky potvrdí.
V tomto svém komentáři nebudu popisovat průběh utkání, to každý fotbalový fanoušek sledoval v televizi nebo na stadionu. Já bych se chtěl vrátit k tématu, které jsem rozebíral na svých webových stránkách před tímto utkáním. Tím tématem bylo moje dlouholeté přesvědčení, že kvalita Bundesligy je všeobecně přeceňována. Řekl jsem to i v deníku Sport a je mi jasné, že to vzbudí určitou odezvu, možná údiv mnoha příznivců německé nejvyšší soutěže. Já k tomuto tvrzení mám ovšem hned několik argumentů, které možná ty, kteří semnou nesouhlasí, přesvědčí.
Ještě než začnu, tak cítím potřebu vysvětlit rozdíl mezi termíny „kvalita“ a „atraktivita“. V Bundeslize se totiž hraje fotbal atraktivní, ale to nic nevypovídá o kvalitě. Bundesliga podle mě zaostává za těmi nejvyspělejšími ligami v taktické vyspělosti. Hraje se tam totiž na větším prostoru, než je dnes v moderním fotbalu běžné. Proto mají hráči více času a prostoru pro svoje řešení herních situací, hraje tzv. „nahoru dolů“, vytváří se více nebezpečných situací před oběma brankami atd. Proto tam v utkáních padne více branek. Ano, souhlasím, že takový fotbal přiláká i více diváků, což platí i o Bundeslize.
Právě plné stadiony jim můžeme závidět a nejen to, ale i způsob prezentace tohoto fotbalového produktu. No a plný stadion vytvoří atmosféru, která pomáhá i z kvalitativně průměrného fotbalu „vyrobit“ ten nadprůměrný. Pro mnohé je počet vstřelených branek měřítkem kvality. Jenže tak to není, protože to by potom utkání okresního přeboru, které skončí výsledkem např. 7:4 bylo kvalitnější, než špičkové utkání s nižším počtem branek.
Teď se dostávám ke konkrétním argumentům o přeceňování kvality (opakuji, že nejde o atraktivitu). Moje kritika Bundesligy se „narodila“ asi před deseti lety, kdy u nás jsme postupně přecházeli na zónový způsob hry, což byla zásadní přeměna dosavadních zvyklostí na cestě k modernímu fotbalu, tak v Bundeslize se ještě dlouho hrálo se osobním bráněním. Určitě si vzpomenete na EURO 2004, kde se stalo s tímto zastaralým způsobem hry kritizovaným mistrem Evropy Řecko, jehož trenérem byl právě zastánce této německé školy německý trenér Otto Rehagel.
V této souvislosti si vzpomínám na jednu zkušenost. Když jsem v roce 2001 přijal nabídku Jablonce na post trenéra prvoligového týmu s úkolem pokračovat v tom, co tam započal trenér Hřebík, tak jsem tento svůj kritický názor na německou nejvyšší soutěž vyslovil před jedním tamním velmi vlivným regionálním novinářem. Jenže jsem netušil, že on je doslova zblázněný do Bundesligy, jezdil tam dokonce často na utkání. Proto mi to potom během těch dvou a půl sezóny, které jsem tam působil, ve svých komentářích dával „sežrat“.
Teď k dalším argumentům. Pokud si někdo dá tu práci a v archívu prostuduje, kolik bundesligových týmů bylo nadprůměrně úspěšných v evropských pohárech (alespoň semifinále)v posledních deseti letech, tak kromě Bayernu Mnichov tam těch klubů, ve srovnání se španělskou, anglickou i francouzskou, možná i nizozemskou ligou, moc nenajde.
Dalším je počet českých fotbalistů, kteří se v Bundeslize dokáží uplatnit. Aktuálně jich je 14. V těch nejlepších ligách to je nereálné. Dalším je anketa fotbalových expertů, když se jich po vylosování včerejšího soupeře Schalke 04 v Evropské lize deník Sport ptal na šance Plzně, tedy zástupce, jak často slýchám a čtu, podprůměrné české Gambrinus ligy, tak se procenta pohybovala mezi 50 na 50 nebo 60 na 40 na obě strany. Proč asi?
Posledním argumentem, který mě napadá, je srovnání podzimního vystoupení Viktorie Plzeň proti FC Barcelona a úterního bundesligového Bayeru Leverkusen proti stejnému soupeři. A abych nezapomněl, všechno podtrhl včerejší výkon Plzně proti Schalke 04. Naše mužstvo, i když nevyhrálo, tak bylo určitě lepší a zasloužilo si vyhrát. Přitom jsou oba soupeři ve svých ligách na stejné příčce. A troufám si tvrdit, že pokud se mužstvo Schalke 04 spoléhá na odvetu za týden na svém stadionu, tak se klidně může stát, že budou velice zklamaní. Já věřím, že český zástupce potvrdí svoji kvalitu i tam.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.