KOMENTÁŘ Konečně nám začala naše nejvyšší fotbalová soutěž Gambrinus liga, ale já jsem tento víkend věnoval celý fotbalu a nemám na mysli jen ji. Sledoval jsem fotbal v televizi a absolvoval i několik jiných utkání. Z toho všeho jsem nasbíral spoustu materiálů pro svoje fotbalové komentáře, a proto přemýšlím, kde mám začít.
Nakonec jsem se rozhodl věnovat několik vět stadionům a hracím plochám, na kterých se víkendová utkání Gambrinus ligy konala. V našich klimatických podmínkách máme počasí v zimním období poněkud nestálé a hlavně pro fotbal ne zcela vyhovující.
Zmiňoval jsem se o tom i v několika předchozích komentářích, hodnotících možnosti kondiční přípravy v zimním období. Nyní mě zaujaly úvahy o odložení zahajovacího kola jarního pokračování Gambrinus ligy kvůli počasí z posledních dnů (mráz a sníh). Nechci tady vzpomínat na dobu, kdy jsem já ještě běhal na prvoligových trávnících a první mistrovská utkání na přelomu února a března se hrála na neuvěřitelně, z dnešního pohledu, neregulérních terénech. Opravdu jsme běhali v blátě zaboření po kotníky a rozorané hřiště bylo poznamenané na celou jarní sezónu.
Později, už jako trenér, jsem pravidelně pozoroval, že kritika úrovně předváděné hry se v tomto období, ve srovnání s podzimní částí soutěže, rapidně zvýšila. Měla pravdu, jenže příčinou byl katastrofální stav hracích ploch. Na hrbolatém hliněném hřišti se nedalo hrát jinak, než bouchat míč dopředu a tam o něj bojovat.
Jenže to není dnešní situace a znovu jsem si to uvědomoval, když jsem postupně přes víkend viděl perfektně připravené hrací plochy na všech stadiopnech. Zde se potvrdilo, jak správné byly postupně zavedené podmínky účasti v Gambrinus lize pro všechny kluby. V tomto případě mám na mysli vyhřívání hrací plochy. Měli bychom si pomalu zvyknout nepochybovat o kvalitě hrací plochy třeba i v lednu, jako je to třeba v zahraničí, kde se hrají ligové soutěže i v zimě. Kluby mají přeci vyhřívání a jejich povinností je jej využívat. Na takových hřištích se dá předvádět i kvalitní fotbal, což jsem já viděl i v utkáních Gambrinus ligy na našich stadionech.
Já vím, rozumím námitce, že v takové zimě nepřijdou diváci. Bohužel u nás to tak funguje, ale příklad německé Bundesligy i jiných evropských ligových soutěží potvrzuje, že to není počasím, ale celkovým zájmem o fotbal, o tom, jak dokážeme produkt zvaný „Český fotbal“ „prodat“, jakou reklamu děláme sami a potažmo média. V kvalitě fotbalu ani hracích ploch to totiž není.
Dalším důkazem pro toto tvrzení bylo aktuálně lákavé utkání Bundesligy mezi Schalke 04 a Wolfsburgem. Domácí ve čtvrtek změřili síly s „naší“ Viktorií Plzeň a za hosty nastupuje její nedávný hráč Petr Jiráček.
Nabízela se myšlenka, že se Jiráček "pomstí" Schalke za remízu v Plzni (myšleno v nadsázce). A moje dojmy z tohoto utkání? Napěchovaný stadion 60-ti tisíci diváky, samozřejmě skvělý trávník a katastrofální výkon týmu Petra Jiráčka.
Bylo mi jej opravdu líto. Moc se snažil, jenže pokud se dostal do nějaké kvalitní akce, tak jen díky sobě, spolehnout se na spolupráci s někým ze spoluhráčů nešlo, protože oni zdaleka nemají takovou kvalitu, jako jeho nedávní spoluhráči v Plzni. A pokud jde o herní projev Wolfsburgu, způsob bránění po ztrátě míče atd. Tak to byl úplný chaos. Svůj obranný blok „vystavěli“ hodně vysoko, jen několik metrů od půlící čáry a tím dopřávali hráčům Schalke spoustu prostoru mezi blokem a vlastní brankou k průnikovým přihrávkám za obranu a z toho padaly i branky a rodily se další šance.
Navíc několik 100% šancí naopak Wolfsburg neproměnil. Petr Jiráček z toho určitě nemůže mít dobrý pocit a při pohledu na hru Plzně se Schalke nebo třeba v Teplicích, mu musí být líto, že už hraje jinde.
Utěšovat jej může jen honorář, který v Německu dostává, ten se nedá s tím českým vůbec srovnávat, stejně jako atmosféra zaplněného stadionu, kdežto kvalita hry a dnes už i hracích ploch určitě ano.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.