Předpokládám, že nejsem sám, komu se zamlouvá dosavadní průběh naší nejvyšší fotbalové soutěže Gambrinus ligy. Ona totiž není tak nekvalitní, jak si někdy my sami namlouváme, o čemž nás snad definitivně přesvědčilo měření sil Viktorie Plzeň s evropskými giganty Barcelonou, AC Milán nebo bundesligovým Schalke 04.
No a stejná Viktoria Plzeň v tomto kole prohraje se Sigmou Olomouc na svém novém stadionu 0:4. V tom je totiž fotbal zajímavý, že nikdy nelze dopředu vědět, jak utkání skončí. Situace se proto zamotává na jejím čele, ale i na konci prvoligové tabulky a to je to, co by mělo přilákat do hledišť co nejvíce diváků.
Zaplněné stadiony, to je to jediné, co naší nejvyšší fotbalové soutěži chybí, ve srovnání třeba s německou Bundesligou.
U nás i tam jsou k vidění skvělá, průměrná i nevydařená utkání, ale atmosféra tam je daleko atraktivnější než u nás a tím se zdá atraktivnější i předvedená hra. A atraktivita se často zaměňuje za kvalitu.
Proč vlastně u nás lidé nechodí na nejvyšší fotbalovou soutěž v takovém počtu, jako v Německu?
Těch důvodů je hodně. Začnu těmi dlouhodobými, které vlastně samotné kluby ovlivnit nemohou. Mám na mysli mentalitu lidí v Česku, která má kořeny již v době dávno minulé. Lidé zkrátka nepociťují pozitivní sounáležitost s klubem, kterému fandí, který nosí ve svém srdci. Takových lidí je málo, více je těch, kteří na fotbal jdou, ale svému klubu moc nefandí, spíše závidí a všechno kritizují. U nás se nedědí permanentky na vyprodaný stadion z generace na generaci, jako v Anglii.
Dalším důvodem, který jde mimo kluby a vlastně i mimo fotbal, ale souvisí s tím předchozím, je katastrofální morální a ekonomická situace našeho státu. Hodně lidí zkrátka použije peníze, které by investovali do vstupenky nebo permanentky na fotbal do jiných, pro život důležitějších potřeb. K blbé náladě přispívají mnohé korupční kauzy, které se bohužel nevyhýbají ani fotbalu. Ale myslet si, že fotbal je „čistý“ a všechno kolem je „špinavé“, je velmi naivní.
A jaké jsou důvody spoře zaplněných fotbalových stadionů, které mohou ovlivnit samotné fotbalové kluby?
Těch je také dost a některé se už podařilo odstranit. Největší je ten, že nedokážeme svůj produkt, kterým je fotbal, dostatečně marketingově „prodat“. S tím určitě souvisí i předchozí jmenované příčiny. Fotbal má zkrátka pořád nálepku prostředí, kde kvetou podvody, kde se kupují výsledky, a proto nestojí lidem za to, na takový sport chodit. Nechci být naivní, opakuji, že fotbal je součástí společnosti a je tedy takový, jaká je ona. Přesto jsem přesvědčen, že situace není taková, jak se někdy spekuluje. O tom, že se na něj lidem vyplatí chodit nás snad přesvědčuje stále větší počet opravdu atraktivních a kvalitních utkání. V tom posledním kole např. zmiňované utkání Plzeň-Olomouc, Liberec-Mladá Boleslav a další.
V minulosti se nízké návštěvy na českých stadionech zdůvodňovaly zastaralými stadiony. Měly pravdu v zastaralosti, ale v tom, že to je příčina nízkých návštěv ne, protože fotbalové stadiony se v Česku za posledních 10 let velmi zkvalitnily. Je to právě zásluha fotbalových klubů, ale především Fotbalové asociace České republiky (FAČR), která tuším rok 2003 vyhlásila jako konečný termín pro úpravy ligových stadionů tak, aby splňovaly stanovená kritéria z pohledu bezpečnosti a pohodlí diváků.
Kluby tak byly doslova donuceny investovat do svých mnohdy starých stadionů a pokud chtěly hrát Gambrinus ligu, tak , mnohdy i s pomocí orgánů příslušného města nebo i kraje, se do vylepšení svých stadionů musely pustit. Jen bych se přimlouval k zákazu výjimek, které někdy kluby od FAČR dostávají k tomu, že mohou ligu hrát nebo hrají na jiném stadionu. Dokonce i v jiném městě. To, podle mého názoru, úplně ztrácí smysl, protože fotbal se hraje pro lidi a nevím, jaký význam má to, že Ústí nad Labem, které sice sportovně zaslouženě postoupilo z II.ligy do Gambrinus ligy, ale svá utkání hraje v Teplicích, před hrstkou diváků. A to také přispívá ke snížení image naší nejvyšší fotbalové soutěže.
Poslední příčinou nízkých návštěv vidím v tom, že na stadionech je mnoho vulgarismu. Vadí mi, a určitě i mnoha jiným potenciálním návštěvníkům, kteří proto zůstanou doma, že na našich stadionech mají pořád velký prostor vandalové, hulváti, zkrátka chuligáni, kteří jdou na fotbal v kuklách jen proto, že tam vidí šanci vulgárně pokřikovat, případně něco nebo někoho zmlátit.
To totiž na ulici tak snadno není možné. Vadí mi, že kluby to dostatečně neřeší. Chápu, že jsou to jejich příznivci a vytváří určitou atmosféru na stadionu, ale odrazují další diváky a snižují kredit fotbalu. Někdy vnímám i snahu klubů, trenérů i hráčů, vyhnout se veřejné kritice těchto chuligánů, aby si je nerozhněvali. To je pro mě nepochopitelné. Všichni víme, že k vyřešení tohoto nešvaru máme u nás nedostatečnou legislativu, ale já tvrdím, že mnoho práce by v tomto mohli udělat i kluby.
Dobře si pamatuji, jak velké problémy s těmito skupinami měla před lety Anglie. Dnes si tam nikdo nic takového nedovolí. Stejné je to i v Německu. Snad se toho dočkáme i u nás.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.