Před několika týdny jsem se v jednom z komentářů na svých webových stránkách zabýval problematikou utkání v tzv. „anglických“ týdnech a konfrontoval jsem svoje zkušenosti a názory s názory bývalého fotbalového reprezentanta Ládi Vízka.
Hecovali jsme se na toto téma v zákulisí TV Prima, kam jsme byli oba zváni spolukomentovat anglickou Premier League. Samozřejmě jsme se neshodli, protože já to zažil jako trenér, ale on ne.
Při sledování včerejšího semifinálového utkání Ligy mistrů mezi Bayernem Mnichov a Realem Madrid mě napadlo se k tomuto tématu vrátit ještě jednou, i když si nemyslím, že Vláďa moje stránky čte. Vzhledem k tomu, že čtenářů mám stále více, tak mu to třeba někdo z nich sdělí.
Průběh utkání jsem okomentoval pro deník Sport, proto jsem jej sledoval pečlivěji, než jindy a dobře si také prostudoval nejen včerejší sestavy obou soupeřů, ale i sestavy z víkendových utkání ve španělské Primera Division a v německé Bundeslize. Tenkrát, před několika týdny jsem tvrdil, že stejně, jako trenéři v Česku, řeší tyhle situace i trenéři špičkových klubů, a že i já jsem někdy použil po utkání konstatování (ne výmluvu), že jsme např. absolvovali náročné utkání uprostřed týdne atd. Ovšem jen v případě, že víkendový soupeř tuto zátěž neměl. Jenže včera ji oba soupeři, Real i Bayern, měli stejnou, proto v tomto případě by tahle věta byla naprosto nevhodná. Je proto také samozřejmé, že při pohledu na sestavu obou soupeřů v sobotních ligových utkáních je evidentní, že oba trenéři při jejím určení současně mysleli na úterní vzájemné utkání v Lize mistrů. Tedy úplně stejně, jako my trenéři u nás, jen mají k tomu více možností. Kromě maximální regenerace a výživy, kterou odbourávají únavu, tak i široké kádry kvalitních fotbalistů.
Přesto jsem tam i mezi nimi rozdíly našel a troufám si tvrdit, že i ty měly podíl na konečném výsledku, kdy Bayern, možná překvapivě, Real porazil. Podle mě měl větší odhodlání a v závěru utkání i více sil. Nebudu popisovat průběh utkání, ten jsme všichni viděli. Jen se pokusím přijít na to, proč Bayern Mnichov vypadal na hřišti odhodlaněji, týmověji a kondičně lépe připravený.
Trenér Mourinho a jeho svěřenci byli v tomto smyslu v daleko těžší situaci. V lize se „honí“ s Barcelonou o španělský titul, navíc je hned v sobotu čeká klíčové vzájemné utkání s tímto největším rivalem. Musel tedy on i jeho svěřenci před utkáním v Mnichově myslet i na tento šlágr a přemýšlet, jak tahle utkání skloubit tak, aby ve všech třech uspěli. Jinak by mohli nejen vypadnout z Ligy mistrů, ale ztratit ještě nedávno velký náskok v Primera Division.
Naopak trenér Bayernu Heynckes měl roli v tomto smyslu jednodušší. Jeho tým už prakticky nemá šanci na titul a může se soustředit jen na Ligu mistrů. Je to evidentní i v určení sestavy v sobotním bundesligovém utkání s Mainzem i ze způsobu střídání. Ze setavy s Realem kromě brankáře pouze stopeři Badstuber a Boateng, dále Schweinsteiner a Robben hráli celých 90 minut. Ostatní se prostřídali a vůbec do hry nezasáhli pravý obránce Lahm a pravý defenzívní záložník Gustavo. A víte proč právě tihle dva? Teď už totiž vím, jakou Bayern, podle německých médií, připravil na Ronalda past.
Nejen, že k němu okamžitě přistupovali a zdvojovali ho, ale hráče, v jejichž prostoru se předpokládalo, že se bude pohybovat, tak tyhle hráče pošetřili nejvíce a ono to vyšlo. Těmi hráči totiž byli právě Gustavo a Lahm. Ronaldo byl poloviční a usnadnil to hráčům Bayernu i tím, že hrál tentokrát na menším prostoru, než jsme zvyklí a Lahm s Gustavem ho skoro vymazali. Pouze jednou, v 53. minutě se podílel Ronaldo na rychlém protiútoku a přihrál Özilovi na jedinou branku svého týmu. Evidentně nebyl v pohodě, neskóroval ani ze dvou trestných kopů z ideálního prostoru, rozhodčí mu nepískal několik tzv. vymodlených faulů, tak mu nezbývalo nic jiného, než rozhazovat rukama. Ronaldo zkrátka vypadal nervózně, protože se neprosadil tak, jak je zvyklý. Určitě díky hráčům soupeře, ale možná také i z toho, že Realu, podle dnešního tisku, někdo vykradl kabinu a sebral i věci Ronalda. V takovém důležitém utkání totiž rozhoduje každá maličkost a jemu to na pohodě zcela jistě nepřidalo.
Shrnuto a podtrženo. Bayern Mnichov, pro mě překvapivě, vyhrál zaslouženě. Byl lépe fyzicky a mentálně připraven na toto důležité utkání. K tomu patří i fakt, že Real má v zásobě ještě odvetu v Madridu a ta teprve definitivně rozhodne. Včera ovšem tahal Real Madrid za kratší konec, na což nejsme moc zvyklí.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.