Dnes už známe oba finalisty nejprestižnější klubové soutěže v Evropě a možná i na světě, Ligy mistrů. Po Chelsea se druhým finalistou stal zástupce německé Bundesligy Bayern Mnichov. Podle mého je jeho postup přes Real Madrid překvapivý, ale zasloužený. Mě osobně zejména jeho výkon v odvetě v Madridu překvapil.
Kdo pravidelně čte moje webové stránky, tak ví, že patřím k těm, kdo tvrdí, že německá Bundesliga je u nás přeceňovaná. K tomu vždycky dodávám, že výjimkou je Bayern Mnichov, i když letos podruhé za sebou nezískal titul mistra.
Přesto mě včerejší konfrontace s b překvapila v tom smyslu, že Bayern byl aktivnějším týmem, byl dokonce silnější na míči, dobře kombinoval, jeho hráči byli daleko pohyblivější.
Real po obdržené brance, kterou Bayern upravil stav utkání na 2:1, neměl evidentně sílu vystupňovat tempo a před zaplněným stadionem přidat potřebnou další branku, aby změnil jistotu prodloužení ve svůj přímý postup. Kromě jednoho motivačního aspektu ve prospěch bavorského týmu a vlastně celého klubu, kterým bylo místo konání finálového utkání letošního ročníku Ligy mistrů, kterým bude 19. května stadion Bayernu Mnichov, jsem zjistil další okolnost, která výkony obou soupeřů ovlivnila. Nedělám to proto, abych hledal výmluvu pro vyřazení favorizovaného Realu Madrid. Jen hledám vysvětlení toho, co jsem viděl a co mě překvapilo.
Psychický a fyzický stav obou týmů byl zcela rozdílný ve prospěch Bayernu Mnichov. Důvody jsou naprosto přirozené a objektivní. Vyplývají z průběhů nejvyšších fotbalových soutěží v obou zemích, tedy německé Bundesligy a španělskéPrimera Division. Porovnávejte tedy se mnou.
Bayern byl v určité výhodě již před prvním utkáním v Mnichově, protože v Bundeslize již bylo již v tu dobu prakticky rozhodnuto o titulu pro Dortmund a Bayern si proto mohl dovolit pošetřit svoje klíčové hráče v utkání s Mainzem. Trenér Heynckes to, jak jsem se už tenkrát zmínil, udělal. V základní sestavě nastoupili jen oba stopeři Boateng a Badstuber (tam se moc neběhá) a Schweinsteiger s Robbenem. Hráči Realu a jejich trenér Mourinho měli před sebou sobotní utkání s Barcelonou, v kterém museli bránit svůj čtyřbodový náskok, pokud chtěli být šampionem ve Španělsku. Trenér proto šetřil před utkáním v Mnicově s Gijonem jen čtyři fotbalisty a po utkání v Mnichově musel do El Clásica nasadit, s jedinou výjimkou (Marcelo), stejnou sestavu, která hrála včera odvetu s Bayernem. A jak to naopak mohl udělat Bayern Mnichov? V sobotním bundesligovém utkání, tedy ve stejný den jako Real v Barceloně, nastoupili v základní sestavě v Brémách jen dva fotbalisté. Záložník Gustavo (na stopéru, kde se tak neunaví) a Schweinsteiger. Ostatní se nejen psychicky, ale i fyzicky už připravovali na středeční odvetu v Madridu. V tomto momentu se situace, kdy Bayern nevyhraje letos Bundesligu, stala jeho velkou výhodou. Real naopak bude mít sice letošní španělský titul, ale nebude hrát finále Ligy mistrů.
V podobné nevýhodné pozici byla ve druhém semifinále Ligy mistrů Barcelona v souboji s Chelsea. Fotbalisté v těchto klubech jsou sice zvyklí na zápasový rytmus středa – neděle, ale na konci sezóny se únava již kumuluje a hlavně se to projeví, pokud jeden ze soupeřů je, z tohoto pohledu, v jiné, tedy příznivější situaci. A to tentokrát hráči londýnské Chelsea a mnichovského Bayernu byli. Opakuji, tím vůbec nechci znehodnocovat jejich zasloužené postupy do finále. Jen se snažím přijít na jeden z důvodů, proč v těchto celkem čtyřech utkáních favorité (hráči Realu Madrid a FC Barcelony) nepodali očekávané výkony a vypadali unaveněji, než jsme u nich zvyklí.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.