Druhé kolo utkání ve skupinách zahájila naše reprezentace utkáním s Řeckem. Všem nám bylo jasné a našim hráčům a trenérům také, že jedině vítězství nás udrží v naději na postup ze skupiny. Proto to pro hráče byla velmi těžká situace, kterou zvládli. Stálo je to, a s nimi i nás všechny, spoustu sil a nervů.
Po utkání s Ruskem, které se hráčům i trenérovi moc nepovedlo, se daly očekávat určité změny ve složení týmu i na jednotlivých postech a současně s tím bylo třeba zkvalitnit přechod do obranného postavení po ztrátě míče, tedy taktickou disciplínu.
Nejen příznivý výsledek 2:1 pro náš tým, ale i takticky lepší zvládnutí utkání nás muselo potěšit. K tomu všemu dopomohly i provedené změny.ve složení týmu.
Teď už konkrétně. První změnou bylo zařazení obránce Limberského na levou stranu obranné čtyřky a posunutí Kadlece doprostřed na post stopera. Ze sestavy tak vypadl stoper Hubník. Další, a podle mého názoru zásadní změnou, bylo zařazení do sestavy defenzivního záložníka Hübschmana. Plašilovi, a nejen jemu, se tak „uvolnily ruce“ pro podporu ofenzívy. Jiráček zůstal na pravé straně středové řady. Oba krajní záložníci tak hráli tzv. „přes nohu“, což jim nebránilo ve vstřelení branky.
Průběh utkání všichni známe, tak se jím v tomto komentáři příliš zabývat nebudu. Více se zaměřím na efektivitu provedených změn a statistik z analýzy utkání, kterou mám k dispozici. Je třeba říci, že všechny změny, které trenér Bílek provedl se ukázaly jako správné.
Limberský i Hübschman patřili k nejlepším hráčům utkání. Limberský hrál velmi zodpovědně, ne tak ofenzívně, jako na stejném místě Kadlec v utkání s Ruskem. Jenže v tom utkání měly Rusové přes Kadlece asi pět vyložených šancí, jenže přes Limberského žádnou. A o tom je přeci hra krajního obránce. Chceme po něm v souladu s moderním fotbalem aktivitu v podpoře útočné fáze, ale určitě ne na úkor toho hlavního, proč v sestavě je. Tedy disciplinovanému bránění. A to Limberský splnil. S Ruskem jsme sice z levé strany 9 krát centrovali, s Řeckem „jen“ jednou, ale defenzíva fungovala na této straně výborně.
Další povedenou změnou byl výkon záložníka Hübschmana. Ten skvěle vykrýval prostor před stopery, zajišťoval ostatní středové hráče, kteří se proto mohli s maximální koncentrací věnovat ofenzívě. Zachytával kombinace Řeků, skvěle jim odebíral míče a k tomu všemu přidal skvělou kolmou přihrávku na Jiráčka, který pak vstřelil první branku utkání. Druhou vstřelil jeho parťák z opačné strany hřiště Pilař. Opět po kolmé přihrávce, opět na naší pravé straně,což není náhoda. Vědělo se, že řecká levá strana hodně útočí, ale nestíhá dozadu (podobně jako naše levá strana s Ruskem) a toho jsme využili. Na kolmici od Rosického si naběhl Gebre Selassie a jeho přihrávku dotlačil do branky Pilař.
Potom jsme se trochu stáhli a lákali Řeky na naši polovinu, jenže to sklouzlo až k určité laxnosti a varováním byla branka Řeků ve 40. minutě, která naštěstí nebyla uznána pro milimetrový ofsajd.
Potom přišlo několik nepříjemných okamžiků pro náš tým. O přestávce musel odstoupit kapitán Rosický pro zranění, za něj nastoupil Kolář. V 53. minutě po velkém kiksu brankáře Čecha Řekové lacino snížili a do konce zbývalo ještě hodně času. Naše hráče to poznamenalo a až do konce utkání jsme se zaměřili na bránění těsného vedení, což se s vypětím všech sil podařilo.
Druhý poločas byl z naší strany podstatně slabší, než ten první. Je otázkou, co bylo příčinou. Bylo jich několik a je těžké říci, která z nich měla větší vliv. Mám na mysli obavu z těsného vedení při nutnosti získat tři body, absenci kapitána Rosického nebo i možný úbytek sil. Velmi pravděpodobně to bylo z každé jmenované příčiny trochu. V každém případě je třeba tým pochválit za maximální koncentraci a bojovnost, ale zároveň si musíme uvědomit, že v sobotu večer nás čeká velmi těžké utkání s domácím týmem Polska, který svoji kvalitu včera prokázal v utkání s Ruskem. Do čtvrtfinále nás posouvá jakákoliv výhra nebo i remíza, pokud Řecko nevyhraje s Ruskem.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.