Sdílejte:
Autorem průpravné hry, kterou magazin fotbalových trenérů trenink.com tento pátek jako poslední cvičení tohoto týdne publikuje, je německý trenér Jörg Daniel , který ji jako součást tréninkové jednotky z 29.3. 2005 publikoval na stránkách německého fotbalového svazu v sekci určené pro vzdělávání trenérů - training online. Průpravnou hru Spiel mit Anspielern (Hra s nahrávači) zařadil německý trenér ve své tréninkové jednotce starších žáků do závěrečné části, ale stejně dobře ji lze zařadit do hlavní části. Dolní věkovou hranicí pro využití tohoto cvičení je na pomezí starší přípravky a mladších žáků.
Cíl průpravné hry:Cílem průpravné hry je využít pro útočnou kombinaci křídelních hráčů, kteří se pohybují pouze v krajních zónách mimo hrací plochu.
Popis průpravné hry:
- hrací plocha o rozměrech 15 x 35 m (20 x 40 m)
- na koncových čarách stojí dvě velké branky s brankáři
- tým je rozdělen na dvě barevně odlišená družstva
- v křídelních prostorech se podél káždé dlouhé autové čáry pohybuje jeden hráč
- cílem mužstva držícího míč je vstřelit branku
- branka platí pouze tehdy když se do akce zapojí křídelní hráč
- bránící tým se snaží získat míč
- po zisku míče se snaží opět s využitím křídelního hráče v kombinaci zakočit
- doporučený interval zatížení 3-4 minuty, počet opakování 5
Varianty:
- útočnící mají omezený počet dotyků i na útočné polovině na tři
- hrači mají omezený počet dotyků na (2,3)
- křídelní hráči mají počet dotyků omezen na 1 (2)
- branka platí pouze po centru od křídelního hráče
Vyzkoušeli jste toto cvičení? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskusní fórum
{moscomment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.