Na internetových stránkách Německého fotbalového svazu (DFB), v sekci určené pro fotbalové trenéry - Training–online - uveřejnil německý fotbalový trenér Ralf Peter, v závěru října tohoto roku (26.10.2004) tréninkovou jednotku určenou pro kategorii mladších a starších žáků, ve které se zaměřil především na přečíslení v útočné fázi, následné zakončení a kreativní řešení v těchto situacích.V závěrečné části naordinoval svým svěřencům průpravnou hru Angriffszonen a magazín fotbalových trenérů trenink.com ji přináší pro své čtenáře v českém překladu.
Cíl průpravné hry:Cílem této průpravné hry je zlepšit schopnost hráčů řešit útočné situace přečíslení, pohybem hráčů bez míče vytvářet prostory pro vedení útoku a zakončovat vytvořené příležitosti.
Popis průpravné hry:
- velikost hrací plochy závislá na počtu hráčů 5:5 (6:6, 7:7) + brankáři
- brankáři chytají ve velkých brankách
- hrací plocha je rozdělena na tři části, prostřední zóna je velká jako dvě krajní dohromady
- v koncových zónách je brankář a jeden útočník a jeden obránce, kteří se pohybují pouze v této zóně
- ostatní hráči se pohybují pouze ve střední zóně, kde sehraje 3:3 (4:4, 5:5)
- branku může vstřelit pouze útočník v útočné zóně nebo hráč ze střední zóny po naražení od útočníka
- brankář míč vyhazuje vždy do prostřední zóny
Varianty:
- hráči ve střední zóně mají omezený počet dotyků na tři
- v krajních zónách je jeden útočník a dva obránci
- v krajních zónách je dva útočníci a jeden obránce
Vyzkoušeli jste toto cvičení v praxi? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskuzní forum
{moscomment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.