Sdílejte:
Na webovských stránkách Německého fotbalového svazu DFB - konkrétně v sekci Training–online - uveřejnil německý fotbalový trenér Paul Schomann dne 14. 9. 2004 tréninkovou jednotku určenou pro mladší dorostence (U15), ve které se zaměřil především na nácvik řešení situací 1:1, vedení míče a následné zakončení. Magazín fotbalových trenérů trenink.com přináší pro své čtenáře jedno z herních cvičení z hlavní části této tréninkové jednotky. Herní cvičení bylo určeno pro kategorii dorostenců, ale lze ho aplikovat i na mladší kategorie od věkové kategorie mladší přípraveky. Trenér Paul Schomann zařadil toto cvičení závěr hlavní části tréninkové jednotky, ale u starších věkových kategorií považuji za vhodnější umístit cvičení do části - pro svoji jednoduchost a nenáročnost - průpravné.
Cíl herního cvičení:Cílem herního cvičení je naučit hráče řešit rychle a efektivně situace jeden na jednoho (1:1) na malém ohraničeném prostoru a po vyřešení mikrosituace úspěšně zakončit.
Popis herního cvičení:
- útočníci s míči stojí asi 25 metrů před brankou s brankářem
- před pokutovým územím je vyznačený desetimetrový koridor, kde stojí obránce
- obránce vyráží na útočníka z prosotru koridoru, když se útočník poprvé dotkne míče
- pokud hráč úspešně vyřeší situaci 1:1, tak už neatakován obráncem zakončuje
- obránci se po 4 opakováních strídají
Varianty:
- útočník si může narazit s hráčem u nejvzdálenejšího kuželu od branky
- akce musí skončit do předem určeného časového limitu
- útočník má omezený počet dotyků (5,6,...)
- zakončení hráč provede předem určenou nohou
Vyzkoušeli jste toto cvičení v praxi? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty?
{moscomment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.