Herní cvičení Getting to the goal-line & crossing je vhodné zařadit do hlavní části tréninkové jednotky, je určeno právě pro všechny žákovské a dorostenecké kategorie. Určeno je minimálně pro 7 hráčů, doporučeno je však více.
Cíl herního cvičení:Cílem tohoto herního cvičení je naučit hráče zvládat řešení soubojových situací v křídelním prostoru, vhodného náběhu útočících hráčů, technické provedení centrovaného míče a samozřejmě zakončení po centru z křídelního prostoru.
Popis herního cvičení:
- herní prostorem je polovina hřiště, v připadě nedostku místá stačí i třetina
- cvičení je určeno minimálně pro 7 hráčů
- dva obránce, čtyři útočníky a brankáře
- v křídelním prostoru se může a nemusí vyznačit prostor pro souboje 1:1
- rozestavení hráčů je zřejmé z diagramu
- akci začíná středový hráč přihrávkou na spoluhráče u autové čáry
- křídelní hráč řeší soubojovou situaci 1:1
- bránící hráč může bránit různou intenzitou (50%, 75%, 100%)
- po úspěšném zvládnutí situace 1:1 hráč centruje na nabíhajícícho útočníka
- útočník po přihrávce do křídla vhodně načasuje náběh do pokutového území
- útočník se snaží zakončit hlavou nebo nohou
- v případě že křídelní hráč nevyřeší situací 1:1, obránce přihrává míč do středu pole na rozehrávajícíc útočníky
- cvičení se opakuje, doporučený počet hráčů 10-13
Varianty:
- v pokutovém území brání obránce a útočník musí také řešit situaci 1:1
- v křídelním prostoru řeší útočníci 2:1 nebo 2:2
- akce v křídelním prostoru má časový limit (8,12,16) vteřin
Originální stránky cvičení
Vyzkoušeli jste toto cvičení v praxi? Jaké s ním máte zkušenosti a možné varianty? Diskuze


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.