Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 

formanek6_100

V novém seriálu rozhovorů na stránkách www.trenink.com budeme pravidelně řešit základní témata, která by měla zajímat trenéry v klubech na všech výkonnostních úrovních a různých věkových kategorií.

Na otázky odpovídá Jiří Formánek, trenér divizního Vyšehradu a současně editor stránek www.trenink.com.

Jak vidíte problematiku nastavení týdenního mikrocyklus vy? Jak by měl podle Vás vypadat optimální mikrocyklus?

Jak by měl vypadat optimální týdenní mikrocyklus?

Optimální týdenní mikrocyklus by měl být zakončen tříbodovým ziskem v mistrovském utkání. Možná předchozí vyřčená věta působí jako samozřejmost, ale každý trenér by si to měl při přípravě plánu tréninkového týdne připomínat. Samozřejmě hovořím o kategorii dospělých, u mládeže jsou cíle tréninkového procesu trochu jiné.

Neexistuje nic univerzálního, každý tým je jiný a to samé platí o soupeři. Stejně jako hráči jsou individuality a trenéři z něj následně skládají tým, tak je třeba přizpůsobit týdenní mikrocyklus schopnostem svých hráčů, jejich počtu, taktice v následujícím zápase, přednostem a nedostatkům soupeře, počasí, rozměrům hrací plochy a tomu zda tým hraje na domácím nebo soupeřově hřišti.

Liší se to nějak podle soutěže divize, přebor, I. A třída, I. B třída?

V praxi se určitě typický týdenní mikrocyklus liší. Není ale až tak důležité jakou soutěž tým hraje, ale kolik trenér naplánuje tréninkových jednotek (tréninků) do příslušného týdenního mikrocyklu, kolik hráčů má v kádru, jaké má možnosti regenerace pro hráče, jakou hrací plochu má k dispozici a co trenér po hráčích požaduje a co od nich očekává.

Kolik by měl mít týdenní tréninkový mikrocyklus v soutěžním období tréninkových jednotek?

Pokud má mít tréninkový proces nějaký smysl, tak jako minimum vidím dvě tréninkové jednotky na úrovni I. B třídy.

V případě lepší I. A třídy a krajského přeboru bych za standard považoval tři tréninkové jednotky.

U divize jsou tři tréninkové jednotky nezbytností, já osobně jsem zastáncem čtyř tréninkových jednotek.

Trenér by ale vždy měl konfrontovat svoje představy o tréninkovém procesu s realitou v klubu, ve kterém pracuje. Při malém počtu tréninkových jednotek nemá moc velký vliv na kondiční připravenost týmu a jeho herní projev a musí spoléhat na individuality ve svém týmu. Při velkém počtu tréninkových jednotek je třeba udržet motivaci hráčů a obsahovou pestrost tréninků.

Čím by se mělo začít a čím skončit?

Po mistrovském zápase by měl jako první na řadu přijít regenerační trénink, který by vedle kondiční stránky měl působit i na psychiku jednotlivých hráčů. Součástí této tréninkové jednotky musí být i hodnocení předchozího utkání, týmové i individuální.

Poté musí následovat tréninkové jednotky zaměřené na herní výkon, obnovu kondiční stránky výkonu. Druhá polovina týdne je obvykle zaměřena na soupeře a na taktiku se kterou tým nastoupí do utkání.

Závěr týdne, tedy poslední předzápasový trénink, už slouží k přípravě na  mistrovské utkání, obvykle se zařazuje nácvik zahrávání nebo i bránění standardních situací.


Jak dlouho dopředu tréninkový týden plánovat?

V mém případě vychází týdenní mikrocyklus z tréninkových plánů, které vytváříme pro celé tréninkové cykly (bloky). Tedy například jarní nebo podzimní část soutěže což jsou přibližně tři měsíce, pro letní přípravné období to bývá pět týdnů, pro zimní přípravné období něco přes dva měsíce. Pro meziblok po skončení podzimní sezóny jsou to pak pouze dva týdny.

Z těchto programů vychází jednotlivé týdenní mikrocykly. Především v průběhu soutěžní části je třeba vycházet, z toho jak se soutěž odvíjí, v jakém herním a kondičním rozpoložení se tým nachází, jaký je počet zraněných hráčů. Zde je třeba najít rovnováhu mezi tím, kdy je třeba program upravit

a reagovat na negativní vývoj a kdy je třeba tlaku odolat, nepanikařit a udělat pouze změnu pro změnu.

 

Kdy s ním seznámit hráče?

Naše praxe je taková, že hráči se po mistrovském zápas dozví, jaký bude program na příští týden. Sekretář má upřesněný finální program na příští týden k dispozici v neděli večer nebo v pondělí dopoledne po mistrovském utkání. Hráči mají program vyvěšen v kabině před prvním tréninkem.

Protože hráči musí kombinovat fotbal a práci, případně studijní povinnosti, tak samozřejmě mohou mít pro svoji potřebu i tréninkový plán na celý cyklus.

Na co si dát pozor, čeho se vyvarovat?

Největším nepřítelem dlouhodobého plánování a přípravy týdenních mikrocyklů je stereotyp. Je třeba se ho vyvarovat, protože nejhorší je stav, kdy hráči přichází na trénink a téměř bez přemýšlení ví, jaké bude následovat cvičení.

Nabourat tento stereotyp je mnohem snazší v mezibloku, kdy je možné zařadit, různé doplňkové sporty jako lední hokej, squash nebo badminton. V průběhu soutěžního období je to složitější, ale spoléhat pouze na pár oblíbených a osvědčených cvičení je chyba, která se vám vymstí.

 

Měla by se zařazovat regenerace, případně kdy?

Opět záleží na počtu tréninkových jednotek, které má trenér k dispozici a zda jsou prostředky k regeneraci součástí zázemí klubu, případně zda má klub dohodu s nějakým fitness klubem.

V případě, že má trenér k dispozici alespoň tři tréninkové jednotky, tak by určitě první tréninková jednotka v týdnu měla mít regenerační charakter. Hráči bohužel často význam těchto tréninkových jednotek podceňuji.

Je to zarážející především z toho důvodu, že hráči vedle svých fotbalových úkolů mají i své pracovní nebo studijní povinnosti a není nic snadného je kombinovat. Nároky jsou na obou stranách  a hráči si často neuvědomují, že regenerace je stejně důležitá jako herní a kondiční zatěžování v průběhu tréninkového procesu.

Bez odpočinku a regenerace nemohou hráči odevzdat v utkáních maximální výkon.

Je důležité věnovat se taky psychice hráčů: na začátku týdne trochu přitvrdit, ke konci už povolit, aby byli hráči v pohodě pro zápas?

Odpověď bych rozdělil na dvě části.

S psychikou hráčů je třeba pracovat, to je neoddiskutovatelný fakt, který je všeobecně známý. Je třeba vnímat, v jakém stavu se po psychické stránce nachází celý tým, jak jsou na tom jednotlivci.

Je třeba vědět, jak hráči reagují na to, když se týmu nedaří, kdy se jim nedaří individuálně, kdy nedostávají tolik herního času, kolik si představují. Opačný extrém nastává v případě, že se týmu nebo hráči povede několik dobrých výsledků, opět je třeba na psychice zapracovat.

V případě výkonnostního fotbalu je u hráčů z pohledu psychiky třeba respektovat i další dva aspekty. Tím prvním je zaměstnání a druhým rodina.

Každý trenér má jiný přístup, jinou náturu a jiné tréninkové metody. Někdo volí metodu cukru a biče, někdo pouze ten bič a jinému nezbývá nic jiného než ten cukr. Záleží na tom kolik má trenér hráčů k dispozici, jakou má podporu vedení, jaké jsou ambice, jaké tým předvádí výkony.

Jaký zvolí trenér přístup je na něm, nemyslím ale, že by se v průběhu týdne měl měnit.

Kdy by měl být ideálně poslední předzápasový trénink?

Ideálně by měl být den před utkáním, což platí především pro týmy z vyšších soutěží. Komplikované to je u týmů, které hrají své mistrovské zápasy v neděli. Potom obvykle poslední trénink je v pátek.

Někteří trenéři, především pak v nižších soutěžích dávají, přednost delšímu odpočinku před utkáním, což při nižším počtu tréninkových jednotek a kondiční připravenosti týmu, je pragmatický přístup, který jednomu týmu může vyhovovat a jinému naopak ne.

 

Je vhodné zařazovat soutěže pro odlehčení, když čeká těžký soupeř a naopak se soustředit, když čeká papírový outsider? Nebo naopak?

Obsah týdenního mikrocyklu by určitě měl reagovat na následujícího soupeře, především pak v tréninkových jednotkách, které mají herní, taktické nebo předzápasové zaměření.

Co týká odlehčení, tak to dle mého názoru o soupeři, ale spíše o atmosféře na konkrétním tréninku.

V případě těžkého soupeře je třeba hráče přesvědčit o tom, že ten konkrétní tým nemohou porážet pravidelně, ale jednou z pěti pokusů ano a pokusit se o tom právě v tomto konkrétním zápase.

Lehký soupeř neexistuje, protože každý zápas začíná stavem nula.

Komentáře