Sdílejte:
Široká fotbalová veřejnost pasuje anglický Arsenal
společně s Barcelonou do finále letošního ročníku Champions league. Nesdílím stejný názor. Španělský klub, ač je nováček milionářské pouti v utkání na Highbury dokázal, že v semi>finále není náhodou, a že londýnský klub nemá nic jistého.Branka Toureho zajistila domácím sice jednogólový náskok do odvety, ale to nemusí stačit. Pohárová matematika je sice neúprosná a neinkasovaná branka může rozhodnout o postupujícím, ovšem Villarreal ukázal, že má velice konsolidovaný tým s náramně propracovanou defenzivou.
První poločas odehrál otevřenou partii, a když viděl, že tudy cesta nevede, ve druhém dějství zavřel svůj prostor před velkým vápnem a ejhle, Arsenal měl problémy se dostat do šancí.
Malinko více jsem čekal od Arsenalu, který ve svém historicky prvním semifinále nebyl až tak výrazný, jako v předchozích zápasech Ligy mistrů. Vyjma neuznaného a uznaného gólu se nedostal do blízkosti branky, nepočítáme-li šanci Henry, která ani šancí nebyla, když televizních záznam kamer odhalil dráhu a sílu letu míče na soupeřovu branku (55. minuta).
Hosté zazlobili jen jednou, ovšem jak jsem již uvedl, za svůj výkon se nemusí vůbec stydět a karty před odvetou jsou rozdány stejně. Otázka je, kdo bude držet srdcové eso.
Arsenal FC - Villarreal CF 1:0 (1:0)
Branka: 41. Touré. Rozhodčí: Plautz - Mayr, Bereuter (všichni Rak.). ŽK: Cesar Arzo, Riquelme, Tacchinardi, Alvárez (všichni Villarreal). Diváci: 38.000.
Úterní duel: AC Milán - FC Barcelona 0:1 (0:0)
Branka: 57. Giuly. Rozhodčí: Sars - Arnault, Castellani (všichni Fr.). ŽK: Nesta - Puyol, Valdés. Diváci: 76.000.
{moscomment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.