Střelbě, zakončení a způsob tréninku střelby jsme na portálu fotbalových trenérů www.trenink.com rozebírali v rozhovru: Odkud padá nejvíce branek?
Autorem dnešního cvičení je plzeňský trenér Jakub Havránek, který dvojici cvičení pojmenoval Průniková část do finalizace útočné fáze. Cílem cvičení nácvik kolmé průnikové přihrávky a vlastní zakončení.
Cvičení je určeno do hlavní části tréninkové jednotky, předvším pak do předzápasového tréninku. Cvičení zvládnou hráči od věkové kategorie mladších žáků.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem cvičení je nácvik finální části útočné fáze způsobem, který se stále více objevuje v utkání špičkových mužstev – kolmá průniková přihrávka mezi obránce soupeře na nabíhajícího spoluhráče od postranní čáry.

Popis průpravného cvičení:
- herním prostorem cvičení je cca 1/3 hřiště
- cvičení je určeno pro:
(a) 12 hráčů do pole
(b) 1-2 brankáře
- z met a praporků postavíme 4 branky
- akci vždy zahajuje hráč nabíhající od lajny
- sprintuje dovnitř hřiště po "ofsajdové" linii
- spoluhráč ho sleduje a v optimálním čase mu posílá časovanou přihrávku mezi brankou
- nabíhající hráč strhává svůj pohyb za linii
- po zpracování míče střílí na branku
- hráči se pravidelně mění ve svých rolích
- akce jde střídavě zleva/zprava
Varianty:
- hráč u míče nestojí, ale navádí míč z pohybu
- pokud tuto variantu (PC) zvládají, můžeme v tréninku přejít do druhé části (herní cvičení)
Pomůcky:
¨- 1x branka
- 6x mety (kloboučky, kužely)
- 4x zapichovací tyče
- 12x míč
- případně rozlišovací trika



Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.