Opět tu jsme s posledním cvičením týdne a znovu přidáváme cvik do zásobníku posilovacích cviku, které odstraňují ochablost svalů a celkově působí na fyzickou kondici hráčů. Upozorňujeme, že stejné důležité jako posilováni je i protažení zkrácených svalů a jejich uvolnění.
Zásobník posilovacích cviků na stránkách trenérského portálu trenink.com rozšiřujeme o cvik nazvaný Zvedání pánve z lehu, který spíše můžete znát pod anglickým pojmenováním Hip thrusts.
K cvičení, stejně jako v případě Vzedmuté kobry, není třeba žádné cvičební pomůcky, pouze podložku nebo karimatku - hráč pracuje pouze s vlastním tělem. Cvičení je zaměřeno na posílení břišních svalů.
Základní pozice:
- hráč si lehne na záda na podložku, tváří vzhůru
- paže (ruce) položí podél těla
- dlaně směřují k zemi
- nohy jsou přednožné a směřují vzhůru
- nohy svírají pravý úhel s trupem (tělem)
- nohy má hráč u sebe

Zvedání pánve z lehu (Hip thrusts):
- hráč provádí cvik tak, že zvedá pánev z podložky
- nohy se současně pohybují vzhůru
- při zvedání pánve hráč udržuje stabilitu pomocí paží
- ve chvíli kdy hráč dosáhne požadované pozice, tak:
(a) v této pozici 5-10 vteřin vydrží a vrací se do základního postavení
(b) se do základního postavení vrací bez výdrže v mezní poloze
- hráč následně cvik opakuje
- hráč se v základní poloze nadechuje a v konečné poloze vydechuje
- cvik se opakuje (PO = 5-20x), možno i v několika sériích (PS = 1-6x)
Zaměření a cíl posilovacího cvičení:
Cvičení je zaměřeno na posílení břišních svalů.
Obtížnost cviku je 4/5.
Pomůcky:
- 1x podložka (karimatka)



Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.