Základní individuální herní dovednosti, které by měl zvládnout každý hráč, jsou vedení a ovládání míče, změny směru běhu s míčem a především kličkování spojené s obcházením soupeře. K nácviku kliček a obcházení soupeře je možné se postavit tradičním, osvědčeným postupem, kdy hráči s míčem u nohy stojí v jedné dlouhé řadě a čekají na pokyn trenéra, aby si konečně mohli vyrazit míčem a udělat jednu kličku proti staticky stojícímu trenérovi. Nudné a neefektivní.
My si naopak myslíme, že nácvik kliček by měl probíhat v malých skupinkách hráčů o 3-5 hráčích, tak aby hráči měli dostatečný počet opakování. Po naučení základů kličky by se postupně měli nastavit složitější podmínky a především je třeba zdůrazňovat, že kličky se hráči neučí proto, aby je uměli provést v tréninku, ale aby je používali v utkáních.
Takto určitě ne!
Jak naopak ano?
Základní pravidla nácviku kliček a fint jsou:
- opakované předvedení kličky trenérem, v co nejlepším možném provedení
- kličky, které se hráči nově učí, provádíme pomalu, s důrazem na správné provedení
- ve fázi učení se soustředíme na detailní provedení
- po základním zvládnutí kliček do tréninku zařazujeme soutěživost
- v průběhu postupu nácviku nastavujeme složitější podmínky zvýšením rychlosti a zařazením soupeře
- učení nových kliček by měl probíhat od těch jednodušších (zasekávačka) po ty složitější ()
- trénink je třeba provádět na levou i pravou stranu
- nácvik kliček by vždy měl směřovat k utkání
- hráčům je třeba zdůrazňovat, že vedle činnosti nohou s míčem je neméně důležitý pohyb a naznačování tělem
- ideální je, aby hráč v rámci jednoho tréninku provedl opakovaně 20-40 kliček
Nácvik kliček, klamavých pohybů a obcházení soupeře může probíhat:
- Bez bránění (statické)
- S pasivním bráněním
- S aktivním bráněním
- Formou herních cvičení soubojů jeden na jednoho
Bez bránění (statické bránění)
Organizace cvičení 1
Organizace cvičení 2
Organizace cvičení 3
Organizace cvičení 4
S pasivním bráněním
Organizace cvičení 5
Organizace cvičení 6
S aktivním bráněním
Organizace cvičení 7
Formou herních cvičení soubojů jeden na jednoho
Bez střelby
- Souboj 1:1 po příčné přihrávce
- Jeden na jednoho s finálním převedením
- Kondiční souboje 1:1 v kosočtverci
- Jdi a udělej ho!
- Orientace v prostoru v souboji 1:1
- Střídavě jeden na jednoho na 4 branky
Se střelbou
- Souboj 1:1 se střelbou po výběru branky
- Dva současné souboje 1:1 se zakončením
- Kondiční souboje 1:1 se střelbou
- Kreativní řešení souboje 1:1 ve čtverci
Trenérské poznámky:
- hráči do věkové kategorie starších přípravek by se měli naučit 5-10 základních kliček
- u nácviku kliček je důležité, aby ji hráč dělal ve správné vzdálenosti od soupeře:
(a) ne příliš brzo před soupeřem
(b) ne příliš blízko u soupeře
- po provedení kličky je důležité hráče vést k okamžitému zrychlení s míčem
- při nácviku je třeba individualizovat, někteří hráči v určitém období zvládnou 5 kliček, ti nejvyspělejší třeba 12
- po základním zvládnutí kliček je třeba je trénovat v herních souslednostech: po přijmutí míče, s přihrávkou, ...
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.