Jednoduché herní cvičení popisované v dnešním článku je pojmenováno Jeden na jednoho se sprintem od brankové čáry, jedná se o druhou část, která rozšiřuje původní cvičení. Cvičení je zaměřeno na schopnost hráčů prosadit se v souboji jeden na jednoho (1:1) v prostoru před pokutovým územím soupeřovi branky.
Od hráčů vyžadujeme důraz v osobním souboji a tah na branku okamžitě poté, co hráč dostane míč pod svou kontrolu. Stejně důležité je rozhodnutí na jakou branku bude hráč s míčem útočit. Cvičení je kondičně velmi náročně, je třeba dodržet poměr intervalu zatížení a odpočinku.
Cvičení je určeno minimálně pro osm fotbalistů a dva brankáře. Pro maximální intenzitu provádění cvičení je potřeba více hráčů. Cvičení je vhodné pro hlavní část tréninkové jednotky od věkové kategorie starší přípravky až po "A" mužstvo.
Cíl herního cvičení:
Cílem tohoto herního cvičení je naučit hráče řešit situaci jeden na jednoho (1:1) před a v pokutovém území. Hráči se v cvičení rozhodují pro dvě možná řešení. Buď míč přijímá zády k brance soupeře nebo naopak čelem k brance, ale musí zakončovat z většího úhlu, nepostupuje tedy přímo na branku. Od bránícího hráče, který nezíská míč jako první, vyžadujeme pokus o jeho konstruktivní odebrání.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem je polovina hrací plochy
- tato plocha je zúžena pouze na šířku pokutového území
- na brankové a půlící čáře jsou postaveny branky
- před pokutovým územím, ve středu mezi brankami, je pomocí kuželek vyznačen čtverec
- velikost strany čtverce je 10 metrů
- cvičení je určeno minimálně pro:
(a) osm hráčů
(b) dva brankáře
- brankáři chytají v brankách
- brankář v jedné z branek má připraveno dostatek míčů
- hráči jsou rozděleni do dvou družstev
- každé družstvo stojí po jedné straně branky
- a ve stejné vzdálenosti od tyče
- akce začíná:
(a) přihrávkou
(b) výhozem
- brankáře míče do čtverce
- ve chvíli přihrávky startuje po jednom hráči z družstva pro míč
- hráč který získá míč se snaží vyřešit situaci 1:1 a zakončit:
(a) na branku před sebou, ale musí se dostat do strany mimo stranu čtverce (obrázek)
(b) na branku za zády zcela libovolně (první varianta)
- v případě že míč získá bránícíc hráč, tak zakončuje na opačnou branku
- po skončení akce pokračuje další dvojice
Varianty:
- hráči pro míč startují až na pokyn trenéra
- hráči po pokynu musí provést požadovaný cvik
- akce musí skončit do (5,10,15) sekund po získání míče
- v případě, že míč vybojuje bráncí hráč, tak akce končí
- lze měnit velikost čtverce (strana 12,15 metrů)
- lze měnit:
(a) vzdálenost čtverce od brankové čáry
(b) pozici čtverce, čtverec nemusí být v ose branky
- lze změnit poměr hráčů na 2:1, 2:2
Pomůcky:
- 12x míč
- 2x velká branka (přenosná) - například iGoal Junior
- 4x mety na vyznačení hrací plochy
- 4x mety na vyznačení koncového čtverce
- rozlišovací trika - 2 barvy
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.