V prvním díle seriálu bylo řečeno, že cvičení tři na tři jsou považována za podstatná pro natrénování držení miče a pohybu bez míče (týmová hra). Z tohoto důvodu považují za velmi důležité věnovat určitou část tréninkového času činnostem, diky kterým si hráči navyknou utočit a vybíhat do prostoru a pohybovat se bez míče podle momentální situace situace na hřiští. "Během tréninků je tudíž velmi potřebné klást dostatečný důraz na tento aktivní přístup a vštěpovat hráčům příslušné technické a taktické znalosti," říká trenér Alessandro Moreni.Držení míče je koordinovaná akce do které je zapojeno více hráčů, kteří díky přesnému rozestavení na hřišti, správné pohyblivosti a neustálému uvolnování dokáží udržet a přihrávat si vzájemně míč. Takže je nutné zajistit stálý pohyb uvnitř prázdných prostor, aby bylo co nejlépe využito herní plochy a poskytnuta správná podpora spoluhráči, který drží míč, aby měl k dispozici co největší počet možných voleb přihrávky.
Na stránkách trenérského portálu www.trenink.com již dřive byl také publikován souhrnný článek, který popisoval Mikrosituace a herní situace 3:3. Seriál článků je určen především pro mládežnické trenéry přípravek a žáků.
Držení míče a pohyb bez míče
Během zápasu můžeme díky propracované taktice držení míče dosáhnout:
- Rozbití rytmu soupeř
- Ziskání času, protože protihráči budou mít k dispozici méně možností k rozehrání
- Podnícení protihráčů k postupu na bránu,pokud družstvo protivníků hraje přiliš defenzivně
- Zpomalení rytmu zápasu nebo jeho určité fáze
- Příprava a podpora změny herní taktiky
- Rozšíření utočné fronty
- Vytváření předpokladů pro zařazení, odříznutí,překrytí a pohyb útočníků
A to vše pomocí:
- Šikmých přihrávek spoluhráčům, kteří stojí v lepším postavení (na vyšší čaře)
- Převážně svislých přihrávek směrem ke spoluhráčům, kteří jsou ve velmi vysunutém postavení
- Uhlopříčných přihrávek v opačném směru oproti směru, ze kterého přichází míč
- Zadních přihrávek spoluhráčům, kteří jsou v zadním postavení.
V přímém a uzkém spojení s držením míče je pohyb bez míče.
Aktivní pohyb bez míče je prvním krokem k vytvoření vítězné hry, což se však dříve projeví především v mentalitě hráčů než v herních výsledcích. Účinný pohyb bez míče nám umožňuje vytvořit v rámci zápasu situací početní převahy, které umožnují předejít organizované obraně prostřednictvím rychlých a nečekaných utoků a utočných akcí spočívajících v neustáléů změně hry.
Při organizování hry družstva, které je v držení míče, je nezbytně nutné vytvářet neustálou podporu hráči, který drží míč. Proto každý z hráčů, aby se co nejlépe prezentoval, musí znát vlastní ulohu a vlastní poslání, ale stejně tak důležité je, aby znal ulohy a poslání ostatních spoluhráčů. Má-li jeden z hráčů míč, stava se rozhodujícím pohyb ostatních hráčů bez míče. Vskutku je to právě kvalita jejich pohybu, která je určující pro učinnost hry a souvislost rozehrané akce.
I samotný držitel míče, poté co byla provedena přihrávka, musí podporovat týmovou hru a to tak, že se přemístí bud to před čaru míče jako v připade trojúhelníku, nebo zůstane za tuto čáru aby podpořil spoluhráče tak, aby umožnil první řešení hry tomu spoluhráči, který obdržel míč.
Proto jsou potřební hráči, kteří jsou schopní zbavit se protivníka a jsou tudíž schopní a správně připravení z hlediska individuální taktiky uvolnění. Nácvik pohybu a aktivního postupu bez míče je základním krokem k tomu, abychom mohli dosahovat zlepšení ve schopnostech spolupráce. Umožňuje jednotlivým hráčům, aby pochopili, jak se uplatnit a jak být užitečný, když se nacházejí v postavení blizkém či vzdáleném hráči, který má míč.
Hlavní cíle pohybu bez míče (schopnost uvolnit se pro přihrávku nebo vyběhnout do herního pole s cílem vytvořit prostor pro spoluhráče), s cílem získání míče, dosažení plynulosti a dynamičnosti hry jsou následující:
- Útok na volné prostory
- Vytváření volných prostor
- Poskytnutí více možností volby hráči, který drží míč
- Rozbití organizačních schopností soupeř
Za tímto úšelem je nutné přijmout za vlastní tři základní principy:
- Okamžik uvolnění: pohybovat se v době, kdy je spoluhráč v takovém postavení, aby mohl přihrát (přesný čas uvolnění)
- Místo uvolnění: pohybovat se v prostoru, který je v zorném poli spoluhráče, který drží míč (správný směr uvolnění)
- Způsob uvolnění: naznačení pohybu opačným směrem (úskok) než kam protihráč pohyb předpokládá (účinnost uvolnění)
S vyloučením pokud možno:
- Aby provedený pohyb nezmenšil prostorový dosah hry (obrázek 1 na následující straně)
- Aby pohyb nebyl směřovaný ve stejné orientační přímce jako je pohyb držitele míče (obrázek 2 na následující straně)
- Aby nebyl pohyb dvou nebo více hráčů směřován ve stejném směru (obrázek 3 na následující straně)
{comment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.