"Přjmout míč zády k brance soupeře, uvolnit křídelního hráče, který si uvolní křídelní prostor navedením míče do středu, centruje hráč, který naběhl z hloubky pole. To je recept, jak překonat zformovanou obranu soupeře," říká autor dnešního příspěvku.
Autorem druhé části cvičení je trenér Jiří Formánek, který hru pojmenoval Prosaď se 2:1 v křídle a nacentruj. Cílem je naučit hráče naběhnout do křídelního prostoru z hloubky pole. Poté po hráčích požadujeme adresný centr.
Hru doporučuji spíše pro starší věkové kategorie. Průpravnou hru zařazujeme do hlavní nebo závěrečné části tréninkové jednotky.
Cíl průpravné hry:
Cílem průpravné hry je naučit koncové útočníky týmu přijout míč zády k brance soupeře a následně udržet ho pod tlakem soupeřova obránce. Útočník se musí pokusít přihrávkou křídelního hráče. Krajní hráč navádí míč do středu hrací plochy a uvolňuje křídelní prostor tandemoý náběh. Hráč z hlubky pole nabíhá do krajního prostoru a centruje na útočící spoluhráče.
Organizace průpravné hry:
- herním prostorem je poovina hrací plochy (případně pouze po středový kruh)
- na polovině hrací plochy jsou vyznačeny tři zóny (dvě krajní a jedna středová)
- krajní prostory sahají až po úroveň malého vápna
- na koncových čarách jsou postaveny branky
- středová zóna má svoji půlící čáru
- celkový počet hráčů zapojených je 14
- hra je určena pro dva stejně početné týmy (7:7):
(a) brankáři chytají v brankách
(b) čtyři hráči z každého týmu jsou ve středové zóně
(c) po jednom hráči z každého týmu mají týmy v krajních zónách
- hráči ve středové zóně se pohybují po dvojicích, každý na své polovině
Popis průpravné hry:
- akci zahajuje brankář s míčem
- přihrává na jednoho z útočníků, stojící na útočné polovině
- útočník zády k brance přijme míč a snaží se přihrát na svého krajního hráče
- v okamžiku přihrávky startuje z hloubky pole jeden z útočících hráčů
- nabíhá do křídelního prostoru, kam směřuje přihrávka útočníka
- bránící hráč v krajní zóně neblokuje přihrávku na krajního, ani nabíhajícího hráče
- stejně tak se bránící hráč nepokouší odebrat míč ani jednomu z hráčů, ale pouze blokuje centr před branku
- útočící hráč se pokouší odcentrovat na dvojici útočníků a druhého krajního hráče
- útočící hráči se pokouší po centru vstřelit branku
- bránící hráči pokud získají míč při první přihrávce na útočníka
- tak řeší situaci 4:2 středem hrací plochy
- pokud obránci získají míč po centru, tak další akci zahajuje brankář
- týmy se v založení akce střídají
Varianty:
- brankáři mohou akci zahajovat pouze:
(a) výhozem rukou
(b) přihrávkou po zemi
- lze zvětšit velikost herního prostoru
- hráči ve středu mají omezený počet dotyků s míčem
- ve střední zóně není půlící čára
Pomůcky:
- 1x míč
- 2x velká branka
- 12x mety (kužely, kloboučky)
- rozlišovací trika (2 barvy)
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.