"Cílem tohoto příspěvku je ukázat a hlavně připomenout, že řešení finální části útočné fáze patří mezi důležité prvky herního výkonu," říká autor dnešního článku.
Autorem je plzeňský trenér Jakub Havránek, který první z dvojice cvičení pojmenoval Nácvik finální fáze. Cvičení je svou organizací velmi jednoduché, přesot je důležité ho do tréninku zařazovat, dnešní článek navazuje na první díl.
Cvičení obvykle zařazujeme do průpravné části tréninkové jednotky. Cvičení je určeno pro všechny mládežnické kategorie, tak pro dospělé. Cíl průpravného cvičení:V tréninkovém procesu je třeba zaměřovat se na finální fázi zakončení, směřovat na ni velkou pozornost. Nemusí se přitom jednat o nějaké extra složité cvičení.
Popis průpravného cvičení:
- herním prostorem je cca 1/3 normální hrací plochy s brankou
- cvičení je určeno pro minimálně 8 hráčů
- zahajuje hráč B
- provádí diagonální náběh na přihrávku od hráče A
- hráč A mu posílá časovanou přihrávku a okamžitě se uvolňuje pro další činnost
- hráči B vnější stranou pravé nohy prvním dotykem naráží hráči A míč zpět (v podstatě se jedná o zádové postavení vůči spoluhráči)
- A na dva dotyky střílí na branku
- hráči si vymění pozice
Varianty:
- střelba bez přípravy (1. dotykem)
- hráč A přihrává po krátkém vedení míče (náročnější na diferenciační koordinaci)
Pomůcky:
- 1x branka
- 2x mety (kloboučky, kužely)
- 6x míče
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.