Cvičení seriálu s názvem Zakončení po přijmutí míče zády k brance jsou určena především pro útočníky a záložníky. V cvičeních se zaměřujme především na pohyb hráče před přihrávkou na něj, na přijmutí míče od spoluhráče, navedení míče do střelecké pozice a zakončení po vedení míče, případně zakončení prvním dotekem přímo z přihrávky. Jak říká autor seriálu: "Zakončení akce není pouze samotná střelba, ale také schopnost hráčů míč přijmout a vytvořit si výhodnou střeleckou pozici správným navedením míče."
V cvičení po hráčích požadujeme efektivitu v zakončení, protože ve velké většině případů probíhá z prostoru pokutového území, odkud padá nejvíce branek. Cvičení zařazujeme do hlavní nebo závěrečné části tréninku. Při úpravě velikosti herního prosotru je možné cvičení využít i v tréninku přípravek a mladších žáků.
Zakončení po přijmutí míče zády k brance (1.část)
Cílem průpravného cvičení je naučit hráče přijmout míč zády k brance soupeře, co nejrychleji si navést míč do výhodné střelecké pozice prakticky přímo proti brance soupeře a individuální akci zakončit střelbou. Cílem je naučit hráče vyřešit tuto situaci v rychlosti, s maximálním důrazem na efektivitu v zakončení.
Zakončení po přijmutí míče zády k brance (2.část)
Cílem druhé části cvičení je naučit hráče přijmout míč zády k brance soupeře, po předchozím sprintu směrem k brance, navést si míč podél pokutového území a časovaně přihrát míč spoluhráči, který je ve stejné pozici, ale proti opačné brance. Současně hráč musí hráč v rychlém sledu přijmout míč a zakončit útočnou akci střelbou. Cílem je naučit hráče vyřešit tuto situaci v rychlosti, bez napadání bránících hráčů, ale ve spolupráci se spoluhráči.
Během cvičení je třeba, aby hráči sledovali herní situaci okolo sebe, postavení spoluhráčů a správně načasovali jak svůj pohyb, tak přihrávku na spoluhráče.
Zakončení po přijmutí míče zády k brance (3.část)
V třetí části cvičení je naučit hráče přijmout míč zády k brance soupeře, navést si míč podél pokutového území a obhodit si pomyslného soupeře v podobě zapichovací tyče. Hráč tak musí v rychlém sledu přijmout míč a zakončit útočnou akci střelbou. Hráč který zakončuje přijímá míč z hloubky pole v postavení, kdy je bokem k brance soupeře.
Obhození pomyslného obránce je třeba provést adekvátně dlouhé, aby si pro něj nemohl doběhnout brankář.
Zakončení po přijmutí míče zády k brance (4.část)
Cílem průpravného cvičení je naučit hráče přijmout míč zády k brance soupeře, navést si míč do výhodné střelecké pozice a individuální akci zakončit střelbou z prostoru pokutového území. Cílem je naučit hráče vyřešit tuto relativně jednoduchou situaci v rychlosti, bez napadání bránících hráčů.
Zakončení po přijmutí míče zády k brance (5.část)
V poslední části seriálu chceme naučit hráče přijmout na hranici pokutového území míč zády k brance soupeře, vyvést si míč do výhodné střelecké pozice mimo osu hřiště a individuální akci zakončit střelbou ze strany pokutového území. Hráči musí vyřešit tuto relativně jednoduchou situaci v rychlosti, bez ataku soupeře.
Varianty:
- hráč který zakončuje k zapichovací tyči vysprintuje pozadu
- je možné změnt postavení zapichovací tyčí v prostoru mezi brankami
- hráči zakončují cvičneí "slabší" nohou
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.