Nestabilní plošiny a balanční pomůcky všeho druhu byly využívány ve fotbalové akademii Ajaxu Amsterdam již v sedmdesátých letech minulého století.
Ruka trhu sportovních a tréninkovách pomůcek od té doby zapracovala a balancování se stalo hitem. K balancování dnes slouží desítky různých zařízení.
Český vynález Balancestep mezi fotbalisty rozšířil PhDr. Edwin Mahr Ph.D., dlouholetý fyzioterapeut českého národníhofotbalového týmu do 21 let, odborné veřejnosti byl balancestep představen Mgr. Andreou Stablovou z FTVS UK.
Od roku 2002 jsou dvě gumové polokoule připevněné suchými zipy k podrážce pevné sportovní obuvi s úspěchem využívány pro:
- prevenci zranění hlezna kolene a zad
- rehabilitaci po úrazech hlezna kolene a zad
- rozvoji rovnováhy
- rozvoji výbušné síly dolních končetin
Je Messi naším vzorem?
Každý trenér ví, že somatotyp hráče předurčuje do velké míry pohybové schopnosti a v konečném důsledku kvalitu herních činností jednotlivce. Pokud bychom porovnali výšku hráčů změřenou v sedě u družstev Chelsea a Barcelony, možná bychom byli překvapeni, že jsou španělé vyšší. Například dnes často diskutovaný Messi má nízko posazené těžiště těla, krátké dolní končetiny a k výšce celého těla poměrně širokou pánev a dlouhý trup!
To vše Messimu umožuje rychlý start na míč všemi směry, klamavé pohyby tělem a zejména dokonalé udržení rovnováhy při kontaktu s míčem. Krátké, silné a frekvenčně rychlé dolní končetiny tento hráč geniálně používá k bleskovému startu středně dlouhými prvními třemi kroky bez míče, aby se odpoutal od bránícího hráče.
Hlavní devizou hráčů Barcelony je však v tenise již dávno popsaná a trénovaná, je to tzv. filigrandská (jemná) práce dolních končetin. Tenisoví dlouháni typu Murryho nebo Del Potra musí před každým úderem dokonale jemně "zadrobit" nohama, aby dorovnali na milimetry přesně polohu svého velkého a těžkého těla vzhledem k míči. Jinak skončí jejich úder v autu nebo síti.
Messi jemnou práci nohou možná trénovat nemusí, byl takto od malička připravován a proto je jeho vedení míče je dokonalé.
Co je příčinou toho, že Messiho vedení míče je dokonalé?
Messi při svém "pomalém brouzdání" napříč hřištěm podvědomě kontroluje míč a zároveň realizuje nacvičené kombinace nebo dokonce vymýšlí zda přihrát,vystřelit nebo se pustit do souboje. Co to však ve své podstatě je ta všemi trenéry opěvovaná kontrola míče je? Dá se vůbec trénovat?
Je to motoricky stejná činnost jako v tenise, basketbale, volejbale ale i v úpolových sportech. Jedná se o podvědomé,zautomatizované,permanentní upravování vzdálenosti hráče od míče a soupeře. To je realizováno různě dlouhými, různě rychlými a různě nasměrovanými kroky.
Chce–li hráč v basketbalu nebo ve fotbale obstát v situaci jeden na jednoho, tak vlastně láká obránce k započetí pohybu či alespoň ke ztrátě rovnováhy tím, že zdánlivě ztratí míč ze své kontroly, nabídne obránci šanci míč získat, ten mu na fintu skočí, pohne se jako první a pak takto "rozevlátého" protivníka i s míčem útočník opustí jiným směrem.
Akce se odehrává v desetinách sekundy a stálým opakováním je ukládána do podvědomí útočníka – ale i zkušeného obránce! Po čase, když proti sobě hráči hrají častěji, již se navzájem "přečetli", obránce se nenechá vyprovokovat a "kreativní" krátkonohý útočník okolo svého ztrážce panáčkuje až trapně zbytečně. Obránce se již k pohybu nenechá vyprovokovat!
Právě v tomto okamžiku nastává čas pro moderní atletický fotbal a hráče typu Drogby. Fotbalový svět mimo Barcelonu, pod tíhou nedostatku dokonale technicky vybavených hráčů, přistoupil na místo narážeček, rychlých kliček a klamavých pohybů s míčem přilepeným na noze k systému hry "kopni a běž".
Převážná část týmů se maximálně snaží hráče typu Drogby a Messiho v týmu kombinovat, což klade na souhru týmu velmi vysoké nároky. Z fotbalu se tak stal více méně souboj mužů v dobývání prostoru bez míče, svázaných taktickými pokyny, které všechny slouží k jednomu cíli – odclonit bránícího hráče tak, aby útočník byl u "nakopnutého míče" dříve než obránce, zaujal výhodný prostor a tam zpracoval přihrávku!
Obrana je překonávána dlouhými míči do volného prostoru po stranách hřiště a delšími sprinty útočníků. Barcelonští hráči naopak používají krátké narážečky a tlačí se do středu hřiště, kde využívají své jedinečné techniky na malém prostoru. Drogbuv somatotyp je naopak k atletickému křídelnímu stylu hry dokonalým předpokladem. Je vysoký, má dlouhé silné nohy a na 20 až 30 metrech by Messiho určitě předběhl.
Výhodu v souboji jeden na jednoho nemá, v rychlé změně směru krátkými drobnými kroky také ne, ale v délce kroku ano – v jeho případě až skoku. V robustní postavě také - obránce je Drogbou při krátkém sprintu v kličce za míčem také vlastně odcloněn. To však neznamená, že by Drogba nemohl jemnou práci nohou zlepšit!
Jaká je funkce balancestepu?
Trochu s nadsázkou, za vlasy přitažený příklad fotbalových hvězd, by měl vnímavějším trenérům přiblížit ojedinělou funkci balancestepu. Samozřejmě Messi nevyroste a Drogba se nezmenší! Ovšem pomocí "cupitání" na balancestepech se opravdu zlepší schopnost krátkých rychlých startů a vedení míče se rychleji zautomatizuje.
Balancestep zrychluje reakci, nervosvalovou koordinaci a také má velký význam v tréninku brankářů. Když se podíváte na zpomalený pohyb lva před skokem na kořist, má těžiště před osou těla a svaly dolních končetin se jakoby chvějí v předpětí – start lva ke kořisti ale i brankáře k míči je pak daleko rychlejší!
Jak je na www.balancestep.cz popsáno, balancestep je jediná balanční pomůcka na světě, která umožňuje posouvání balanční polokoule po chdodile ve všech směrech a tím, že na botě relativně pevně drží, umožńuje jako jediná trénovat přímo konkrétní pohyby používané v tom kterém sportovním odvětví, v naše, případě ve fotbale!
Pro potřeby této recenze se seznámíme se základním cvikem na balancestepu.
Polokoule jsou připevněny ve přední poloze, hráč zaujme startovací polohu z polovysokého střehu a za stálého přešlapování z polokoule na polokouli se snaží udržet na místě bez posunu polokoule po podložce.
Toto "ťapání" se snaží vystřídat balancováním a když ztrácí rovnováhu a začíná narušovat techniku polovysokého střehu opět začne přenášet váhu z polokoule na polokouli!
Pro názornost a přesvědčení trenérské fotbalové veřejnosti o účincích balancestepu na nervosvalovou koordinaci je používán jednoduchý test pro pány trenéry před použitím balancestepu v praxi.
Dvojice trenérů na balancestepu provádí výše popsané cvičení proti sobě a předává si šálek na kávu po okraj naplněný vodou. Komu ukápne voda na podšálek prohrává!
Když si vážení kolegové balancestep z nohou sundáte a budete si plný šálek předávat bez balancestepu na nohách, uvidíte jak vaše pohyby budou jemněji koordinované! To je přesně princip jak balancestep dělá z Drogby Messiho a z atletů jemné kouzelníky s míčem.
Podmínkou samozřejmě je, že balancestep musí být připevněn na sportovní obuvi s pevnou podrážkou, aby vás nebolela chodidla a obuv se okolo polokoule neohýbala.
Závěr
Balancestep je sportovní a rehabilitační pomůcka , která jako jediná umožňuje posouvání balanční polokoule v předozadním směru chodidel a nezávislé balancování na obou nohách i jednotlivě.
Možnosti využití balancestepu ve sportovním (fotbalovém) tréninku jsou následující: rozvoj výbušné síly dolních končetin, rozvoj koordinačních schopností, rozvoj pozornosti a koncentrace a také rozvoj reaktibility CNS.
Balancestep k recenzi pro portál www.trenink.com poskytl Paed.Dr. Václav Mareš.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.