Níže uvedený zjednodušený model popisuje posloupnost jednotlivých pohybových schopností z hlediska fyziologie. Struktura tréninkové jednotky je závislá na cílech a použitých formách metodách a prostředcích.
Základní organizační formou tréninkového procesu je tréninková jednotka, kterou lze ve zjednodušeném modelu posloupnosti rozdělit na čtyři základní části:
(a) úvodní
(b) průpravnou
(c) hlavní
(d) závěrečnou
Jedna tréninková jednotka nemůže obsahovat všechny v tomto modelu uvedené činnosti!
Úvodní část:
- hodnocení předcházející tréninkové jednotky či zápasu
- seznámení s programem tréninkové jednotky
- organizační záležitosti
Průpravná část:
- "rozcvičení" - pohybová činnost mírné intezity (pomalý běh, obraty, poskoky bez rychlých a švihových pohybů)
- příprava hybného a nervového systému hráče na zatížení
- po "zahřátí" organismu hráče následuje dynamický strečink (protahovací cvičení)
- po strečinku se obvykle pokračuje dynamickou činností (s míčem i bez míče)
- zapracování organismu zvýšením intenzity prováděných činností
Hlavní část:
- na začátek hlavní části, kdy je organismus hráčů odpočatý zařazujeme:
(a) koordinační a obratnostní cvičení
(b) rozvoj rychlostních schopností
(c) rozvoj explozivně dynamických silových schopností
(d) nácvik nových pohybových dovedností
- až poté následujíc tyto činnosti:
(a) ověření a zdokonalení již naučenžch pohybových dovedností
(b) rozvoj rychlostní(krátkodobé) a střednědobé vytrvalosti
(c) rozvoj dlouhodobé vytrvalosti
(d) rozvoj silově vytrvalostních schopností
Závěrečná část:
- urychlení regeneračních procesů:
(a) protahovací cvičení
(b) kompenzační cvičení
- pohybová činnost s relaxáčními účinky
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.