Sdílejte:
Vítězem ankety Trenér desetiletí, kterou pořádala Unie českých fotbalových trenérů (UČFT) a která hledala nejlepšího českého fotbalového trenéra, se stal bývalý reprezentační trenér Karel Brückner, který v letech 2001-2010 úspěšně vedle nejdříve reprezentaci do "21" let a následně reprezentační "A" tým.Trenér posledních deseti let byl slavnostně vyhlášen na olomoucké radnici, den před vstupem reprezentace do nového kvalifikačního cyklu v utkání s Litvou. Olomoucký rodák vyhrál u 58 z 69 členů Unie českých fotbalových trenérů (UČFT) kteří se hlasování zúčastnili. Karel Brückner vyhrál na na hlasovacím lístku Vlastimila Paličky, který svoji volbu okomentoval v komentáři Anketa "Trenér desetiletí".
Výsledky na druhém a třetím místě byly velmi těsné. Druhý nakonec o pouhý bod skončil Vítězslav Lavička, třetí pak František Komňacký, kterému jeden bod na druhé místo scházel.
Čtvrté místo patří Karlovi Jarolímovi, pátý skončil Jaroslav Hřebík a šestý Miroslav Soukup.
Alespoň jeden hlas dostalo v anketě 22 trenérů.
Český trenér desetiletí - výsledky ankety (2001-2010)
1. Karel Brückner 300 bodů
2. Vítězslav Lavička 86 bodů
3. František Komňacký 85 bodů
4. Karel Jarolím 62 bodů
5. Jaroslav Hřebík 23 bodů
6. Miroslav Soukup 21 bodů
7. Ivan Hašek 20 bodů
8. Jozef Chovanec 14 bodů
9. Jakub Dovalil 13 bodů
10. Karel Večeřa 8 bodů
{comment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.