Trenér mládeže Miroslav Nemec již na tomto webu publikoval čtyřdílný seriál Príklady pohybových hier pre detské kategórie vo futbale
[1]
[2]
[3]
[4] a mnoho čtenářů zaujal článkem Možnosti aktivizácie záujmu detí o futbalový tréning.Slovenský autor a přispivatel portálu fotbalových trenérů trenink.com před čtrnácti dny zahájil nový seriál Nácvik techniky - základný kameň hernej prípravy u detí se zaměřil na sportovní přípravu dětí a mládeže, na obsah této přípravy a na respektování základních principů. Dnešní druhá část navazuje na první díl.
"Športová príprava detí a mládeže vo futbale je proces, v ktorom je potrebné zabezpečiť požadovanú kvalitu jeho priebehu a realizácie. K dosahovaniu špičkových futbalových výkonov dnes nestačí len talent športovca a jeho tréningové úsilie," říká autor dnešního příspěvku a přidává mottok dnešnímu člínku: "Ak sa chceme hrať, musíme vedieť hrať!"
Čo znamená téza z úvodu? Som presvedčený, že vo futbale nevyužívame v plnom rozsahu túto tézu. Často sa chceme hrať (aj keď je to možné) bez toho aby sme kvalitne vedeli (boli naučený) prihrať, prebrať loptu a o obídení hráča ani nehovoriac.
Domnievam sa a prax v iných športových hrách napr. basketbale, volejbale a pod. to potvrdzuje, že tzv. drilové ponímanie vstupu (prípravka, mladší žiaci) do tréningového procesu (samozrejme nie ortodoxné a bez herného kontextu) je aj vo futbale nutnosťou. Možná malé prirovnanie k volejbalu: Ak chcem byť úspešný v hre, musím kvalitne ovládať odbitie lopty. V prípade, že ho pokazím celé družstvo stráca bod...
Správny a dôsledný nácvik činnosti s loptou t.j. hernej zručnosti, ktorú realizujeme prostredníctvom osvojovania si jednotlivých druhov (techník) herných činností (prihrávania, prebratia, vedenia lopty či obchádzania súpera a streľby) patrí podľa mňa medzi základné "povinnosti" detských trénerov.
Ako na to? Predovšetkým to chce znalosť priebehu pohybového prejavu danej hernej činnosti so všetkými kritickými miestami a veľkú dávku trpezlivosti. Tieto atribúty sú vysoko dôležité pre úspešný priebeh učenia sa. Tu som sa v praxi stretol asi s najväčšími nedostatkami.
Tréneri väčšinou nevedeli jednak organizačne zvládnuť priebeh cvičenia ale hlavne nedokázali analyzovať priebeh pohybu a teda nevedeli ho rozfázovať či rozdeliť na časti (detaily).
Jednoznačne o tom hovorí didaktika futbalu pri popise metód v celku a po častiach. Je nutné, ak chcem niekoho niečo učiť, aby som to podrobne poznal. Už pri prvých pokusoch o vykonanie činnosti (mimochodom u detí väčšinou bývajú práve tie prvé najlepšie) je potrebné dohliadať nad ich kvalitou.
Znalosť priebehu pohybu je nutným predpokladom aby sa hráč neučil, resp. neopakoval a tým si neupevňoval zlý pohybový návyk. To si vyžaduje veľké trénerske majstrovstvo a samozrejme aj vhodné zázemie. V nižších kategóriách či výkonnostných úrovniach je však tréner často na celé družstvo (15 - 20 detí) sám a v tom prípade je to ťažko uskutočniteľné. Tu vidím východisko v zaangažovaní rodičov, starších hráčov a podobne. Vhodné je realizovať cvičenie aj tzv. recipročnou formou (po vysvetlení a ukážke cvičia deti techniku pod "dozorom" spoluhráča).
Veľkou chybou je, že tréneri pri nácviku nie sú dôrazný a trpezlivý. Osvojovanie si techniky nie je záležitosť piatich či desiatich opakovaní, je to proces mnohonásobného počtu opakovaní (často aj tisícok!).
Veľmi dôležitú úlohu pripisujem aj motivácii. Dril spája v sebe prvky monotónnosti a jednotvárnosti, čo určite nie je pre začiatočníka príťažlivé a populárne, jednoznačne však potrebné. Na spestrenie a uvoľnenie je vhodné využívať napr. pohybové hry (ktorých zásobník som tu už uviedol).
{comment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.