Páteční článek si pro Vás čtenáře připravil trenér mládeže Miroslav Nemec, který již na tomto portálu publikoval čtyřdílný seriál Príklady pohybových hier pre detské kategórie vo futbale
[1]
[2]
[3]
[4] a mnoho čtenářů zaujal článkem Možnosti aktivizácie záujmu detí o futbalový tréning.Slovenský autor a přispivatel portálu fotbalových trenérů trenink.com téměř před měsícem zahájil nový seriál Nácvik techniky - základný kameň hernej prípravy u detí se zaměřil na sportovní přípravu dětí a mládeže, na obsah této přípravy a na respektování základních principů. Dnešní třetí závěrečná část navazuje na úvodní dva [1] [2] díly.
"V tretej časti mám v úmysle uviesť môj pohľad na to ako vnímať a prakticky realizovať nácvik u začiatočníkov. Zameriam sa na prihrávanie lopty. Na začiatok je dôležité aby si tréner jasne určil aký druh prihrávky chce učiť. Ja som vybral prihrávku vnútornou stranou pravej nohy," říká trenér Miroslav Nemec.
Odporúčam aby tréner hernú činnosť najprv stručne popísal z pohľadu jej významu v hre (motivačná metóda), potom ju ukázal ako celok (názorná metóda), následne pristúpil k jej nácviku - osvojovaniu si (praktická metóda) a na záver nezabudol zhodnotiť (diagnosticko-klasifikačná metóda):
Cvičenie:
Hráč si prihráva loptu vnútornou stranou pravej nohy o stenu (bariéru)
- vzdialenosť cca 2 - 3 m.
ČZ: 10 - 12 min
IZ: 120 - 140 SF
Moje poznámky:
Je potrebné aby tréner vysoko aktívne kontroloval a opravoval chyby a stanovené podmienky a zložitosť cvičenia nemenil. Odporúčam, pokiaľ je to možné z pohľadu počtu "trénerov" aby deti cvičili v skupinách. Samozrejmosťou je pochvala pri dobrom alebo len "trochu" dobrom vykonaní resp. aktivizácia pri neúspešnom.
Nebáť sa plošne cvičenie zastaviť a vysvetliť "všeobecnú" chybu. Odporúčam využiť aj metódu kontrastu - dobré vykonanie - zlé vykonanie (to zlé nie aby realizovalo dieťa!). Pri individuálnom prístupe byť trpezlivý a hlavne snažiť sa zistiť kde je kritické miesto pri chybnom pokuse dieťaťa. Na to je potrebné poznať základné rozfázovanie priebehu realizácie hernej činnosti:
1. postavenie stojnej (ľavej) nohy - v smere kopu,
2. postavenie stojnej (ľavej) nohy vo vzťahu k lopte - na jej úroveň a vo vzdialenosti cca 10 - 20 cm,
2. náprah úderovou nohou a jej vytočenie do 90o uhla voči stojnej nohe,
3. úder vnútornou stranou nohy (jej stredom) do lopty vo výške jej ťažiska s prenesením (udržaním) ťažiska tela nad loptu,
4. doznievajúci pohyb úderovej nohy smerujúci nie cez stojnú nohu ale priamo vpred.
Ja tomu hovorím "detailizácia" a uviedol som ju len ako návod resp. príklad toho ako je možné vnímať taký "jednoduchý" pohyb ako je úder vnútornou stranou nohy do lopty (a to je možné túto pohybovú štruktúru rozfázovať ešte detailnejšie, či už z pohľadu postavenia trupu, hlavy, paží atď.).
Toto prípravné cvičenie by sme mali pravidelne zaraďovať do nasledujúcich tréningových jednotiek (aspoň 4 - 5) a až postupne obmieňať (sťažovať) s prihrávkami vo dvojici, trojuholníku, štvorci resp. môžeme pridať pohyb hráča a pod. Monotónnosť obsahu tréningovej jednotky odporúčam obmieňať učením sa iných herných činností resp. pohybovými a prípravnými hrami.
Upozorňujem na nutnosť stále vnímať, že ide o proces učenia sa a preto je potrebné neprestajne dohliadať na kvalitu realizácie hernej činnosti (v našom prípade prihrávky pravou nohou vnútornou stranou nohy) a nesledovať iné ciele. Napr. pri prihrávkach v trojuholníku sledovať či hráč trvale vníma, že stojná noha má byť v smere kopu atď.
Dôležité je aby si tréner dokázal túto skutočnosť - fázy pohybového prejavu pri realizácii hociktorej hernej činnosti - či už jednotlivca (HČJ), skupiny hráčov (HK) alebo celého družstva (HS), uvedomiť a vedel určiť, kde sa stala chyba pri jeho zlom výsledku (napr. chybná prihrávka). Až na základe toho je možné chybu odstrániť a zabezpečiť požadovanú kvalitu osvojenia si (automatizácie) hernej činnosti.
No a čím bude činnosť kvalitnejšie osvojená tým sa bude môcť hráč viac venovať jej zdokonaľovaniu čiže adekvátnemu použitiu (využitiu) v hre bez toho aby musel rozbíjať (znižovať) svoju pozornosť pri riešení konkrétnej hernej situácie.
Kvalitu osvojenia si hernej činnosti môžeme zistiť (diagnostikovať), ak necháme hráča realizovať ju v cvičení s vyššou intenzitou (rýchlosť), resp. zložitosťou (výber správnej techniky). Pri uvedenej prihrávke to môže byť napr. tzv. "bágo". Vhodné je aj pravidelne (raz do týždňa) zaraďovať do tréningov kontrolné cvičenia, ktoré môžu slúžiť zároveň aj ako motivačný prostriedok - súťaž, kto z družstva vyhrá v kontrolnom cvičení.
Najjednoduchšie a najobjektívnejšie však je ak si sami, alebo sprostredkovane, urobíme tzv. hernú štatistiku hráča - kvantitu a kvalitu realizácie herných činnosti v stretnutí. Jej výsledky najlepšie poukážu na "efektívnosť" nácviku. Skutočne vrelo doporučujem každému trénerovi urobiť si raz za čas (1 x za mesiac) základnú hernú štatistiku (kvalitu hodnotiť napr. dobre/zle, alebo +/-) u svojich hráčov. Budete možno prekvapený aký sú niektorý podľa Vás kvalitný hráči neúspešný....
{comment}


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.