Sdílejte:
"Spolupráce mezi asistentem a trenérem jako jeden z hlavních předpokladů úspěšných sportovních výsledků profesionálního fotbalového mužstva"Spolupráce na způsobu vyhodnocení
Každý trenér, který například sleduje soupeře, připravuje před zápasovou taktiku, hodnotí a sleduje hráče má určitý způsob záznamu a zpracování těchto informací. Pro dobrou spolupráci a předávání si těchto informací je samozřejmě důležitá shoda na způsobu záznamu, vyhodnocování informací(co je podstatné, jak sestříhat utkání atd).
Může dojít k tomu, že buď utíkají důležité informace nebo trenér věří jen sám sobě a dělá všechno sám ( dlouhodobě nezvládnutelné) a asistent ztrácí motivaci (nedělá svou práci na 100%). Při hodnocení důležitý, kdy a jak používat záznamy. Jak je mít zpracovaný.
Vymezení kompetencí a odpovědnosti
Trenér by měl při spolupráci s asistentem či asistenty svěřit jim určité kompetence. Samozřejmě záleží na něm v jakém rozsahu, ale je to velmi důležité pro fungující vzájemnou spolupráci.
Motivuji tím asistenta k aktivnímu přístupu, posiluje jeho roli v mužstvu a zároveň si tím zajišťuje prostor pro svůj vlastní rozvoj.
Klasickými příklady může být vedení rozcvičení, skupinový trénink – vedení části mužstva, vedení individuálního tréninku, příprava stand. situací, trénink brankářů, vyhodnocování (časy, váha, sportestry atd.), hodnocení a vedení některých statistických údajů(tréninková docházka, vyhodnocení hráčů v utkání atd.), sledování hráčů soupeře, hodnocení vlastních hráčů z videa, sledovaní B mužstva, dorosteneckého mužstva atd.
Vždy je však důležité diskutovat o získaných informacích, hodnotit je či o nich diskutovat a samozřejmě vyvozovat odpovědnost za takovou práci. Asistent by měl cítit silnou spoluzodpovědnost za výsledky mužstva a samozřejmě přímou odpovědnost za činnosti jemu svěřené.
Tyto kompetence by měly být rozděleny systematicky v delším časovém období, ne nahodile bez hlubšího záměru.
Samostatnou kapitolou by jistě mohla být příprava na utkání a především vedení utkání. Samozřejmé pro asistenta je vedení rozcvičení před utkáním, ale probíhá i určitá komunikaci při střídání, pokyny pro střídající hráče (asistent předává informaci o rozestavění při standart. situacích), pokyny hráčům na hřišti. Asistent dává jednoduché doplňující pokyny. Trenér může s asistentem konzultovat taktické varianty hry atd.
Přesto, že asistent má své kompetence, spolupracuje s trenérem a může mu navrhnout některá závažná rozhodnutí například změny v sestavě, střídání, odchod některého z hráčů z mužstva atd. Trenér nese za takováto rozhodnutí odpovědnost a je vždy jen na něm jak se rozhodne.
Závěr
Domnívám, že všechny tyto mé zkušenosti jsou většinou samozřejmé. Určitě se jednotlivá témata navzájem prolínají a je jistě řada dalších, které by bylo možno zmínit. Nicméně bych shrnul některé hlavní myšlenky:
- trenér musí mít vždy právo vybrat si svého asistenta
- asistent by měl být vždy schopen hájit rozhodnutí trenéra, se kterým spolupracuje nebo tuto spolupráci ukončit
- otevřená spolupráce a vzájemný respekt je důležitým předpokladem pro úspěch obou trenérů
- trenér nese odpovědnost za výsledky mužstva a tato odpovědnost je nedělitelná
{comment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.