Na webových stránkách určených fotbalovým trenérům všech výkonnostních úrovní trenink.com vyšly již dvě [1] [2] předchozí části seriálu autora a trenéra Jiřího Formánka, které je zaměřeno na střelbu ze střední vzdálenosti po předchozí kombinaci.
Již dříve na tomto portálu vyšly seriály Proudová střelba a tři narážečky [1] [2] [3] [4] nebo Proudová střelba v pomyslných trojúhelnících [1] [2] [3]. V dnešní třetí části seriálu Střelba středem ze střední vzdálenosti je cvičení opět organizováno také proudovou metodou, ale pouze na jednu branku, střelba je vyžadována ze střední vzdálenosti.
Cvičení obvykle zařazujeme do hlavní části tréninkové jednotky, cvičení zcela bez problémů zvládnou již hráči věkové kategorie mladších žáků.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem průpravného cvičení, které je organizováno proudovou metodou, je nácvik střelby ze střední vzdálenosti po předchozích křížných přihrávkách, do vlastní akce se před samotnou střelbou zapojují čtyři hráči, každý pouze jedním dotykem. Akci zakončuje střelbou ještě před hranicí pokutového území.
Popis průpravného cvičení
- herním prostorem cvičení je 1/2 hrací plochy
- cvičení je určeno pro:
(a) 1-2 brankáře
(b) 9-12 hráčů do pole
- hráči jsou rozestavení podle diagramu:
(a) krajní hráči (B,E) v křídelních prostorech
(b) narážející hráči (C,D) v prostoru několika metrů před pokutovým územím
(c) středový hráč (A) v prostoru středového kruhu
(d) další středoví hráči (F) ve středovém kruhu
(e) brankář (G) chytá v brance
- míč má k dispozici hráč (A)
- každou akci zahajuje středový hráč (A, F)
- hráč (A) dává přihrávku (1) na křídelního hráče (B)
- který si jde po přihrávku
- hráč (B) prvním dotykem dává křížnou přihrávku (2) na hráče (C)
- hráč (C) dává přihrávku podél velkého vápna (3) na hráče (D)
- hráč (D) sráží finální přihrávkou (4)
- a připravuje tak pozici na střelbu
- hráč (B) ze střední vzdálenosti akci zakončuje (5)
- hráč (A), který akci zahajoval se staví (6a) na místo zakončujícícho hráče (B) - zákončující hráč (B) se staví (6b) na místo posledního narážejícího hráče (D)
- poslední narážející hráč (D) jde pro míč
- akce se opakuje z druhé strany, akci zahajuje hráč (F)
Varianty:
- finální přihrávka od hráče (D) jde na zakončujícího:
(a) "skákavá"
(b) do vzduchu na volej, halfvolej
- cvičení s kondičním charakterem je možné organizovat na:
(a) 2/3 hrací plochy
(b) 3/5 hrací plochy
- hráč zakončuje "slabší nohou"
- hráč může akci zakončit:
(a) střelbou
(b) samostatným nájezdem
- hráči soutěží o větší počet vstřelených branek
{hidefrom=Public} {slide=Varianty pouze pro a od registrovaných čtenářů:} - brankáři se střídají až po inkasované brance, maximálně však (5,8,10) střel
- zakončující hráč (B) akci zakončuje prvním dotykem
- mužstvo je rozděleno na dva týmy, ty soutěží mezi sebou o větší počet branek
- hráč (A) nejdříve míč do středu vyvede, pak teprve nahrává
- hráč (A) zahajuje cvičení autovým vhazováním
{/slide} {/hidefrom}
Pomůcky:
- 5x mety (kuželky, kloboučky)
- 1x velká branka
- 12x míč
{comment}
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.