KOMENTÁŘ Nebývá obvykle, abychom se v naších komentářích na stránkách portálu fotbalových trenérů www.trenink.com věnovali lednímu hokeji. Pro tentokrát ale uděláme vyjímku, protože zde existuje paralela mezi ledním hokejem a fotbalem. Bohužel.
Po neúspěšném vystoupení našich hokejistů na olympijských hrách v Soči rezignoval trenér Alois Hadamczik. Svazová generalita ledního hokeje se rozhodla neexperimentovat a ukázala na Vladimíra Růžičku.
Ten si vybral dva své asistenty. Prvním bude dlouholetý Růžičkův parťák Ondřej Weissmann. Druhým pak možná trochu překvapivě jeden z naganských hrdinů a trojnásobný mistr světa Jaroslav Špaček.
Po nepovedeném vystoupení v Soči se změna na trenérském postu dala očekávat. Současně s tím bylo o hráčů a odborníků hlasitě slyšet, že je třeba pracovat na mnohem odbornější úrovni, provést podrobnější analýzy hry jak vlastního týmu, tak soupeřů, vtisknout týmu herní řád a systém. Pracovat s hráči koncepčněji, s vizí do budoucnosti, včetně jasného rozdělení kompetencí v realizačním týmu.
Prakticky se vším se dá souhlasit, otázka je jak tyto požadavky budou realizovány v praxi?
V jednom z prvních rozhovorů, který Jaroslav Špaček po svém jmenování poskytl idnes.cz, se redaktor Ervín Schulz zeptal Jaroslava Špačka: "Jste kouč "přírodňák". Budou vás nyní nutit k vystudování trenérské profilicence?"
Ve světle vystoupení naší reprezentace v Soči a na posledních šampionátech, trendů v moderním hokeji které dbají na každý detail a po trenérech je vyžadován komplexní přehled a zkušenosti z několika oborů ovlivňující výkon hráčů, bych očekával odpověď ve stylu: "Ano, rád bych svoje bohaté hráčské zkušenosti z NHL a z národního týmu přenesl i do své trenérské práce. V současné době usilovně pracuji na tom, abych své praktické zkušenosti z pozice hráče doplnil i těmi teoretickými."
Reakce reprezentačního asistenta na tuto otázku byla však z mého pohledu šokující: "Já si myslím, že k trénování áčka člověk licenci nepotřebuje, i když teď tím asi nepotěším Slávu Lenera. Neshazuju to, vůbec ne, jen to vidím trošku jinak. Nemyslím si, že kouči v NHL mají nějaké trenérské licence. Něco jiného je práce s mládeží, tam to má smysl a je to potřeba. Ale na téhle úrovni mi to nepřijde podstatné, tam jde o jiné věci."
Dovolím si s Jaroslavem Špačkem nesouhlasit. Obdobnou reakcu bych očekával, že se ozve především trenérská unie, vedení svazu nebo i nakonec samotný Vladimír Růžička a vrátí Jaroslava Špačka na zem. Protože Jaroslav Špaček je veleúspěšným hráčem, ale bez pokory bude velmi brzy neúspěšným trenérem.
Dovolím si přirovnání. Stejně jako sestra instrumentářka zažila stovky, ne-li tisíce operací, viděla chirurgy v akci při operaci a zažila atmosféru na sále, tak Jaroslav Špaček zažil tisíce utkání jako hráč, stovky utkání vyhrál, některé i rozhodl. Ve velké většině zápasů to bylo však z pozice hráče.
Pokud půjdete na operaci, která bude rozhodovat o tom zda se uzdravíte či nikoliv, tak se jistě svěříte do rukou zkušeného lékaře-odborníka. Představa operující instrumentářky, která již vše stokrát viděla a zažila by mě osobně určitě neuklidnila.
Přál bych si aby úspěšní hráči, jak ledního hokeje, tak fotbalu, kteří otvírají svou trenérskou kariéru, vedle toho co a jak mají dělat, věděli taky proč to dělají.
To říkám s vědomím toho, že vystudovaná trenérská licence z nikoho úspěšného trenéra neudělala. Je pouze pevným základním kamenem na kterém je možné dále stavět.
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.