Sdílejte:
Hodně ukřivdění se cítí fotbalisté Bayernu Mnichov, kteří na domácím hřišti pouze remizovali 1:1 s AC Milán. Hosté vyrovnali z pokutového kopu, když Ismael zasáhl v pádu míč rukou. Měl ji u těla, byť ne podélně, ale na hrudi. Kdyby míč rukou nezasáhl, zasáhl by hrudi. Proto se zdá, že pokutový kop v milionářské soutěži byl tentokrát nařízen nesprávně, respektive necitlivě.Belgický rozhodčí Frank de Bleeckerem však obhajuje svou teorii a tvrdí, že ruka byla úmyslná a zabránila soupeři k výhodě. Takřka přesná fráze, naučená z fotbalových pravidel.
Člen pravidlové komise Jan Hora uvedl pro deník Sport, že se o penaltový zákrok nejednalo. "Ruka byla nastřelená, hráč ji měl před tělem a nejevil úmysl s ní hrát míč. Jsou situace, kdy hráč prostě ruku někam strčit musí." Arbitrovo necitlivé posouzení dané situace může mít pro bavorský klub nedozírné následky. Odveta v Itálii bude velice těžká a psychickou výhodu bude mít AC. Pokud se Bayernu nepodaří postoupit a gól ze sporné penalty by měl rozhodnout o postupujícím, byla by to hodně hořká pilulka…
Co praví pravidla o hře rukou?
Za zakázaný způsob hry se považuje, jestliže hráč (kromě brankáře ve vlastním pokutovém území) zahraje - podle názoru rozhodčího úmyslně - míč rukou nebo se rukou míče dotkne; za "ruku" se přitom považuje paže od ramene až k prstům. Za porušení pravidla se rovněž považuje zahrání míče rukou z nedbalosti, neopatrnosti nebo nedostatečné předvídavosti následků boje o míč; obecně se má za to, že hráč hraje rukou vědomě, jde-li "ruka k míči".
Aby při posuzování hry rukou v pokutovém území nedocházelo k závažným přehmatům doporučuje se, aby rozhodčí v případě, že má pochybnosti o tom, zda bránící nebo útočící hráč zahrál rukou skutečně "úmyslně", rozhodl ve prospěch bránícího družstva.
Za úmyslnou hru rukou je třeba považovat, jestliže hráč zadržením nebo zahráním míče rukou získá pro sebe nebo pro své družstvo výhodu, například: roztáhne paže, aby soupeři zmenšil střelecký úhel a míč se zastaví o jeho ruku, nebo pohybem lokte ruky, která je jinak těsně u těla, zahraje míčem, chce skluzem vypíchnout míč soupeři od nohy a přitom zahraje míč rukou, nebo ve výskoku odhlavičkuje míč přímo na svoji ruku, kterou nemá u těla, nebo při odkopu míče si nastřelí míč na ruku, nebo při pokusu o odkop mine míč a místo nohou ho zahraje rukou.
Za porušení pravidla rozhodčí nebude považovat ty situace, v nichž např.: míč je nastřelen na ruku, kterou má hráč u těla, nebo hráč po souboji o míč upadne na míč nebo se po pádu nechtěně dotkne míče rukou, nebo hráč se po pádu na zem snaží vstát, přitom se rukou opře o zem a míč se zastaví o jeho ruku, nebo hráč si instinktivně a reflexivním pohybem chrání před prudce vystřeleným míčem choulostivou část těla, např. obličej, genitálie, ale i hrudník a podobně, nebo se míč odrazí od ramena hráče.
{moscomment}
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.