AKTUALIZOVÁNO Trenér Jiří Formánek, který svým dnešním cvičením naváže na dvojici svých článků [1][2] s názvem Individuální střelba 1:1+5 a příspěvěk trenéra Josefa Vrážela s názvem Vyvolávaná dvojic, jež jsou zaměřený na nácvik řešení situací 1:1 s následnou střelbou.
Druhá varianta cvičení Naraž si a vyřeš situaci 2:1 se naproti prvnímu dílu zaměřuje na řešení situace 2:1. Cílem je nácvik a rozvoj schopností řešit mikrosituace 2:1 v prostoru před pokutovým územím a následně je i zakončit. Cvičení klade velký důraz na schopnost hráčů rozhodnout se jak situaci řešit a naučit se spolupracovat a anticipovat chování spoluhráče.
Cvičení zařazuje buď do individuálního (skupinového) tréninku pro obránce a útočníky, případně jako náplň hlavní části tréninkové jednotky. Zvládnou ho i hráči přípravek, ale osvědčilo se jako motivující cvičení pro dospělé.
Cíl herního cvičení:
Cílem herního cvičení je dát hráči možnost rozhodnutí, vybrat si hráče pro spolupráci v situaci dva na jednoho (2:1), naučit se tyto situace řešit. Důležitá je spolupráce s druhým hráčem. Hráči mají v řešení situací 2:1 absolutní volnost a je na nich zda se po naražení rozhodnou pro řešení souboje 1:1 nebo pro přihrávku na spoluhráče. Bránící hráč reaguje, stejně jako v utkání, na rozhodnutí útočících hráčů. Cvičení je variabilní což mu přidává nejen na zajímavosti pro hráče, ale přibližuje tréninkový proces více podmínkám utkání.

Popis herního cvičení:
- herním prostorem je minimálně 1/3 hrací plochy
- na brankové čáře je umístěna branka
- asi 15 metrů před pokutovým územím je umístěn trojúhelník
- trojúhelník je rovnostranný
- délka strany je 10 metrů
- cvičení je určeno minimálně pro:
(a) jednoho brankáře
(b) jednoho bránícího hráče
(c) dva útočící hráče
- doporučeným počtem hráčů je 10-18
- jednotlivého souboje se účastní vždy tři hráči
- kteří řeší souboje dva na jednoho (2:1)
- útočící hráč stojí s míčem v trojúhelníku nejdále od branky
- další dva hráči obsazují zbývající dva kužele
- hráči neví který z nich bude bránit a který útočit
- útočící hráč se rozhoduje se kterým hráčem bude útočit
- s hráčem se kterým se rozhodl spolupracovat přihrává míč
- hráč kterému přihrál musí míč prvním dotykem srazit opět na rozehrávajícího
- hráč C se stává obráncem a snaží se zabránit zakončení akce
- a dva hráči řeší situaci 2:1 proti jednomu obránci
- a celou akci zakončují střelbou na branku
- bránící hráč s míčem se po akci řadí mezi útočníky
- útočící hráči bez míče jdou na pozici bránících hráčů
- u tohoto cvičení je třeba dodržovat poměr intervalu zatížení a odpočinku
- v tomto cvičení platí pravidlo o ofsajdovém postavení
Varianty:
- hráč B, který přijímá přihrávku, nemusí míč prvním dotykem srážet
- trojúhelník je vůči brance:
(a) blíže pokutového území
(b) dále od pokutového území
(c) umístěn jinde než v ose hřiště
- velikost strany trojúhelníku může být (8,12,15) metrů
- hráči mohou stát na vrcholech čtverce místo trojúhelníku
- hráči ctí své posty, obránci brání, ofenzivní hráči útočí
- útočník akci zakončuje:
(a) před pokutovým územím
(b) uvnitř pokutového území
(c) zcela libovolně
- k soutěži o větší počet vstřelených branek dochází:
(a) mezi dvojicí hráčů
(b) mezi jednotlivými hráči
(c) mezi dvěma týmy
Pomůcky:
- 1x velká branka
- 12x míč
- 3x mety (kuželky, kloboučky)



Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.