"O výsledku utkání obvykle rozhoduje odvaha hráčů při řešení situací jeden na jednoho v křídelních prostorech a před pokutovým územím," říká autor dnešního článku Jiří Formánek. soubojové situace jsme již dříve popisovali v článcích 1:1 se sprintem od brankové čáry nebo Jeden na jednoho (1:1) s bočním postavením obránce.
Cvičení je od autora Jiřího Formánka pojmenováno Souboj 1:1 s výběrem míče v rozích, cílem je naučit hráče variabilně řešit soubojové situace jeden na jednoho, bránící hráč musí reagovat na pohyb a útočnou aktivitu hráče s míčem. U hráčů dbáme na efektivitu v zakončení, nabádáme hráče k riskantnějšímu řešení.
Cvičení je určeno pro všechny věkové kategorie, u mladších hráčů dbáme především na správné techni, ale i takticky výhodné vyřešení situace. U starších hráčů nabývá na významu i kondiční složka a větší množství opakování jednotlivých akcí.
Cíl herního cvičení:
Cílem herního cvičení je naučit hráče herní mikrosituace jeden na jednoho (1:1) v prostoru před a uvnitř pokutového území, to vše variabilním způsobem, kdy chování obránce a útočníka nejsou předem stanovené. Cvičení v sobě skrývá i velmi výraznou kondiční složku, kterou je třeba respektovat při stanovení intervalu zatížení a odpočinku.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem jsou dvě pokutová území
- na koncových čarách jsou ve středu umístěny branky
- v rozích hřiště jsou postaveny kužely (tyče)
- v každém rohu hrací plochy je postaven míč
- cvičení je určeno pro:
(a) 8-16 hráčů do pole
(b) 2-3 brankáře
- hráči do pole jsou rozdělení na dva barevně odlišené týmy
- každé jednotlivé akce se účastní po jednom hráči z každého týmu
- hráči stojí uprostřed hrací plochy
- čelem k sobě
- trenér vykřikne jméno jednoho z ních, ten se stává útočníkem
- druhý hráč se je obráncem
- útočící hráč si vybírá jeden roh kde je postaven míč
- a běží k míči
- bránící hráč běží do opačného rohu (po diagonále), kde obíhá roh
- útočí hráč si navádá míč do zakončení
- akci zakončuje do branky která je na opačné straně než byl postaven míč
- bránící hráč se mu v zakončení snaží zabránit
- v případě konstruktivního odebrání míče obránce zakončuje na opačnou branku
- akce končí:
(a) vstřelením branky
(b) míčem v zámezí
(c) faulem
(d) míčem chyceným brankářem
- po skončení akce další zahajuje jiná dvojice hráčů
Varianty:
- akce končí odebráním míče útočníkovi od obránce
- útočníci mohou běžet pro míč pouze na svoji stranu
- trenér nevykřikne jméno hráče, ale bervu rozlišovacího trika
- lze libovolně manipulovat s velikostí herního prostoru
Pomůcky:
- 2x velká branka (i přenosná)
- 8x mety (kuželky, kloboučky)
- 12x míč
- 4x zapichovací tyče
- rozlišovací trika (2 barvy)
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.