Na stránkách portálu trenink.com vyšel v nedávné minulosti velmi úspěšný a komplexně zpracovaný šestidílný [1] [2] [3] [4] [5] [6] seriál Josefa Vrážela, který byl věnován problematice metodiky tréninku a rozvoji jednotlivých typů síly.

V předcházejících týdnech přišel stejný autor se čtveřicí článků nového seriálu, která se zabývala problematikou rychlostních schopností hráčů, dnes je tent díl zaměřen na metodiku těchto schopností.

Herní rychlost zahrnuje jak psychické, tak motorické procesy, které jsou jednotně řízeny. První článek se zaměřil na psychické složky rychlosti - rychlost vnímání a rychlost anticipační, druhý článek pokračoval v popisu psychických složek, ale tentokrát předmětem zájmu byla rychlost rozhodování a rychlost reakce. Předposlední třetí část popisovala Základní rychlost (startovní, nástupovou) a čtvrtá poslední část pak sprintovou a rychlostní vytrvalost.

Rychlost akční s míčem

Ve hře je vždy rozhodující, jakým tempem hráč míč přejímá a vede, zda může míč pod tlakem času a soupeře nejvyšší rychlosti driblovat, přesně na cíl přihrát respektive vystřelit.

- důležité je vědět: Rychlost pohybu (běhu) stojí vůči sobě v protikladném poměru s akční rychlostí to znamená, že s vzrůstající rychlostí se obecně zhoršuje přesnost jednání.
- úkolem efektivního tréninku specifické herní akční rychlosti musí tedy být vytvářet paralelně s fyzickými složkami i odpovídající technické a psychické předpoklady.
- toho se však dá dosáhnout jen komplexními technicko-taktickými cvičeními respektive herními formami, které se provádějí podle výkonnosti vysokými a nejvyššími rychlostmi běhu.
- je třeba dbát na postupné zvyšování zatížení.

Rychlost jednání

Je to nejkomplexnější projev rychlosti . Je určena procesy zpracování informací i průběhem motorického jednání přiměřeného dané situaci. Rychlost jednání je třeba pojímat jako komplexní rychlost pro specifické sportovní odvětví.

- protože jednání ve sportovních hrách musí probíhat nejen rychle, ale i správně a s cílenou přesností, je jejich kvalita určována mezi jiným také technicko takticko-taktickým řešením , tj. hráč musí herní úkol s přihlédnutím ke svým schopnostem a dovednostem takticky správně řešit a s cílovou přesností.
- technicky nejlepší hráč nemusí být bezpodmínečně také takticky nejlepší a nejrychleji reagující.
- zlepšení cyklické, lokomoční a acyklické pohybové rychlosti i vytváření optimální techniky jsou proto pro hráče fotbalu sice důležité složky jeho výkonnosti, avšak stále jen předpoklady pro rychlost a přesnost jednání.
- kvalita rychlosti jednání je vedle motivace ovlivňována také emočními stavy. Tlak na úspěch, neúspěch nebo strach vede k nejistotě rozhodování. To je především podstata rozdílu mezi "zkušeným" a "nezkušeným" hráčem.
- proto hráč, který nedokáže držet své emoce ztrácí přehled nad situací.

METODIKA TRÉNINKU RYCHLOSTNÍCH SCHOPNOSTÍ

1. Metodotvorné prostředky

1.1. Intenzita zatížení - IZ

- Při tréninku rychlosti by měla být intenzita podnětu vždy maximální.

1.2. Interval odpočinku - mezi opakováními IOmo , i mezi sériemi IOms (Hustota podnětů)

- velmi důležitý faktor rozvoje rychlostních schopností. Přestávka mezi opakováními musí být dostatečně dlouhá, aby se následující opakování provádělo s plnými silami(doplněnými zásobníky energie). Nesmí však být ani příliš dlouhá, protože pak klesá podrážděnost centrální nervové soustavy.
- důležité je rozdělení hráčů do výkonnostních skupin, protože lépe trénovaní nebo disponovaní hráči potřebují menší přestávku na zotavení méně trénovaní přestávku delší.
- Obecně platí - IOmo:
(a) 1 až 3 minuty aktivní přestávka pro běhy 20 - 30 m
(b) aktivní přestávka např. klus 150 až 300 m pro běhy do 15 m

IOms: 10 min aktivní přestávka, například technické cvičení.

1.3. Délka podráždění

- vyjadřuje dobu působení jednoho podnětu, případně jedné série podnětů. Pro naše potřeby je lépe vyjádřit délku podráždění délkou trati než časem. Jak již bylo dříve odůvodněno , délka trati se volí převážně do 30- ti metrů.
- počet opakování (PO) rychlostního zatížení v jedné sérii by měl být maximálně 8 běhů.

1.4. Objem podráždění

- vyjadřuje trvání a počet podnětů za tréninkovou jednotku. Měl by být stejně jako předchozí parametry volen podle individuální výkonnosti hráčů.
- obecně by neměl být překročen počet sérií (PS) - 3 až 5

1.5. Četnost tréninků

- vyjadřuje počet tréninkových jednotek za denně respektive týdně a hraje rovněž významnou úlohu
- každý fotbalový trénink by měl mít akcenty na nácvik rychlosti! A to platí i pro tréninkové jednotky těsně
před nebo po utkání. Tady je však nutno brát na zřetel objem a formu tížení. Například před utkáním můžeme zařadit 2 série 5x20m pro takzvané zvýšení živosti hráčů.
- těžiště tréninku rychlosti ovšem nemá ležet pouze výlučně na rychlých startech, ale nesmí se zapomínat na rychlou sílu respektive odrazovou sílu.

2. Metodické pokyny

- s tréninkem rychlosti se má začít včas od ranného školního věku.
- prvky rychlosti nebo rychlostní síly musí být v každé tréninkové jednotce.
- před každý trénink rychlosti předřadit intenzivní a objemově kvalitní rozcvičení. Čím dříve ráno, čím chladněji, tím důkladnější rozcvičení. U starších hráčů proces rozcvičení delší než u mladých.
- trénink rychlosti na počátku tréninkové jednotky ve stavu zotavení
- důraz na intenzitu ne na objem
- příznaky únavy jsou signálem k ukončení tréninku rychlosti!
- dbát na správný poměr zatížení a zotavení.
- je si třeba uvědomit, že nepomůže ani nejlepší tréninkové cvičení, absolvuje-li se málo intenzivně nebo s příliš velkým objemem, příliš často či bez optimálního utváření přestávek.
- při dvoufázovém tréninku by se při druhém tréninku neměl konat intenzivní trénink rychlost, když se již intenzivně trénovalo ráno.
- důvodu nebezpečí vzniku rychlostní bariéry při stereotypním používaní stejného druhu dbáme na variace tréninkových metod, obsahů a prostředků
- rychlost také ovlivňují také jiné faktory jako síla, koordinace, vytrvalost, pohyblivost a ty je třeba trénovat dostatečně a paralelně.

3. Dělení cvičení pro rozvoj rychlosti

Z hlediska fotbalové praxe můžeme rozdělit cvičení pro rozvoj rychlosti do čtyř skupin:

3.1. Rychlostní cvičení bez míče ofenzivního i defenzivního charakteru
3.2. Seriální struktury bez míče i s míčem - spojování koordinačních běžeckých technik s herními dovednostmi
3.3. Soubojová chování 1:1 v navozených herních situacích s cílem stimulovat startovní i lokomoční rychlostní předpoklady v přímé konfrontaci se soupeřem, při rychlých měnách rychlostního programu
3.4. Rychlostně - herní součinnostní chování hráčů v různě navozených podmínkách situačního charakteru

{moscomment}