Rozběhnuté zimní přípravné období obvykle klade mnohem větší důraz na kondici, objem a četnost kondičních cvičení je mnohem větší než v průběhu soutěžního období. Prozatím jsme se zaměřili především na cvičení určená pro kruhový trénink, pro tři a čtyři hráče na stanovišti.
Kondiční cvičení Kondiční vedení míče v prostoru je dle svého názvu s míčem, čímž se cvičení s kondičním zaměřením více přibližuje herní situacím, které nastávají během utkání. Během cvičení je důležitá intenzita provádění a je třeba dodržovat poměr zatížení a odpočinku.
Cíl kondičního cvičení:
Cílem kondičního cvičení je rozvoj herní rychlostní vytrvalosti herní formou s míčem. Hráči během cvičení kombinují intenzivní vedení míče se změnou směru běhu a intenzivního běhu, kterému předchází přihrávka na spoluhráče. Po hráčích požadujeme maximální intenzitu provádění, jak práce s míčem, tak běhu bez míče.
Organizace kondičního cvičení:
- herním prostorem je obdélník
- rozměry herního prostoru jsou 20x14 metrů
- rohy herního prostoru jsou vyznačeny pomocí met
- uvnitř herního prostoru je postaven vnitřní obdélník
- vnitřní obdélník je postaven ze zapichovacích tyčí
- vnitřní obdélník má rozměry 10x7 metrů
- cvičení je určeno pro 8 hráčů do pole
- hráči do pole jsou rozdělení na dvě čtveřice:
(a) červení hráči (A-D)
(b) žlutí hráči (K-N)
- v levém dolním rohu jsou hráči (A) a (B)
- v levém horním rohu stojí dva hráči (C) a (D)
- v pravém dolním rohu je dvojice hráčů (K) a (L)
- v pravém horním rohu jsou hráči (M) a (N)
- hráči (A) a (K) mají míč
- ostatní hráči jsou bez míče
Popis kondičního cvičení:
- cvičení zahajují současně hráči (A) a (K)
- hráč (A) vyráží s míčem u nohy po diagonále herního prostoru
- běží k vzdálenější zapichovací tyči, kterou obíhá
- po oběhnutí zapichovací tyče hráč (A) přihrává na hráče (B)
- po přihrávce hráč (A) vyráží a vrací se intenzivním během na výchozí pozici
- hráč (B) prvním dotekem nahrává na hráče (C)
- hráč (C) míč přijme a vyráží s míčem u nohy po diagonále herního prostoru
- obdobně cvičení pro hráče (K)
- poměr intervalu zatížení a odpočinku je 1:3
- doporučený počet opakování pro jednoho hráče je 3-6x
Tip na související články:
Varianta 1
Varianta 2
Varianty:
- je možné změnit velikost:
(a) herního prostoru (zvětšit/zmenšit)
(b) vnitřního obdélníku vytvořeného ze zapichovacích tyčí
- hráči vedení míče/přihrávky mohou provádět "slabší" nohou
- hráči po odehrání míče provádí obratnostní/koordinační cvik
- cvičení je určeno maximálně pro:
(a) 10 hráčů (poměr zatížení a odpočinku 1:4)
(b) 12 hráčů (poměr zatížení a odpočinku 1:5)
- všechny varianty cvičení jsou ve videoukázce na YouTube
Pomůcky:
- 4x meta (kužel, klobouček)
- 4x zapichovací tyče
- 2x míč
- případně rozlišovací trika
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.