"Dnešní vrcholový sport spojujeme s vysokým objemem zatížení a také řadou stresujících faktorů, které ovlivňují výkon sportovce. Jinak tomu  není  ani v kopané, jednomu z nejpopulárnějších sportů na světě," říká autor prvního dílu seriálu Bc. Ondřej Crla, který ho pojmenoval Regenerace ve fotbale. Celý seriál vychází z její bakalářské práce. Třetí díl seriálu s názvem Zravotní aspekty navazuje jak na první díl Fyziologická charakteristika, tak na druhý díl Únava.

Autor seriálu následně dodává: "V současné době  u fotbalistů stále častěji objevujeme problémy způsobené nedostatečnou regenerací. Mezi jednotlivými výkony se hráči nedokážou plně zotavit a dochází k nástupu únavy, která se většinou kumuluje a může docházet až k poklesu výkonnosti. Důležitou roli pak hrají regenerační prostředky, které mají urychlovat proces regenerace a  rychleji  odstraňovat únavu."

Cílem  seriálu je poskytnout čtenářům portálu fotbalových trenérů www.trenink.com základní informace týkající se fyziologie a regenerace. Úrazovost ve fotbale není nijak vysoká, ale v absolutním počtu úrazů se nachází na popředí. Nejvíce bývají postiženy dolní končetiny. Při hře dochází hlavně k poranění kloubů a k poškození menisku, někdy může dojít až ke zlomeninám [1] [2]. Příčinou úrazu může být buď kontakt s protihráčem, kdy dochází většinou k pádu, nebo špatná kvalita terénu závisící často na klimatických podmínkách. (Ladislava Havlíčková a kol., 1993)

 

Mezi nejčastější poranění ve fotbale patří rány, pohmoždění, podvrtnutí, vykloubení a zlomeniny [1] [2]. (Buzek a kol., 2007)

Akutní poškození

Nejčastější poranění ve fotbale: (Chomiak, Dvořák, Junge, 2008)

Hlezenní kloub patří mezi nejčastěji poraněné klouby ve fotbale. Incidence zranění kotníků v soutěžích FIFA je 12-23 % (Junge a ost. 2004). Nejčastěji dochází k poranění vazů kotníku. Nejdůležitějším rizikovým faktorem pro distorze hlezenního kloubu je předchozí poranění kotníku.

Kolenní kloub je druhým nejčastěji poraněným kloubem. Může dojít k vazivovému zranění předního zkříženého vazu, vnitřního postranního vazu a zevního postranního vazu. Dále pak dochází k poranění vnitřního a zevního menisku, k zlomeninám chrupavky tibie, femoru a pately.

Poranění svalů stehna tvoří až 30 % fotbalových zranění. Tato zranění se vyskytují často jako kontuze a natažení. Výsledky z elitních soutěží v Anglii, Islandu a Norsku ukázaly, že natažení hamstringů tvoří 13-17 % všech akutních zranění a jsou nejčastějším typem zranění v mužském fotbale.

Chronická poškození

Pro chronické poškození je charakteristické, že nastupuje zvolna, nenápadně a postižený sportovec není schopen určit přesný začátek obtíží, ani zraňující faktor. Jedná se o takové poškození lidského organismu, které vzniká vlivem opakovaného, dlouhodobého, nadměrného nebo nesprávného funkčního zatěžování organismu.

Zrod těchto chronických škod je umocňován opakovanými mikrotraumaty, špatnou metodikou tréninku, zatěžováním oslabeného či nemocného organismu, tréninkem při nedoléčeném zranění a různými nežádoucími technickými faktory. Chronické poškození se vyvíjí postupně. Nejprve se objevují subjektivní obtíže při maximálním zatížení, poté obtíže bezprostředně po výkonu a nakonec má sportovec obtíže i v klidu bez zatížení.

Mezi typické chronické poškození, které postihují pohybový aparát, patří záněty šlach, šlachových úponů a kostnatění svalů. Výjimečně se u fotbalistů můžeme setkat také s únavovou zlomeninou, která se nejčastěji vyskytuje na 5. záprstní kůstce nohy. (Nápravník, 1987)

Zánět achillovy šlachy

Zánět achillovy šlachy vzniká většinou při nadměrném a dlouhodobém zatěžování. Pokud se sejde více negativních faktorů a zatížení se opakuje, snadno se pak změní akutní zánětlivé onemocnění v chronické. Toto onemocnění vzniká pozvolna. Zpravidla se projevuje tak, že fotbalista pociťuje bolest v oblasti šlachy nejdříve při pohybu, později i v klidu. V okolí nemocné šlachy pozorujeme mírný otok a kůže je zde teplejší. (Nápravník, 1987)

Záněty úponů šlach

Díky nadměrnému zatěžování nebo opakovaných mikrotraumat mohou vzniknout v úponech některých svalů nebo v celých svalových skupinách chronické změny. Největší změny pak pozorujeme v místech přechodu šlachy v kostěnou tkáň. U fotbalistů se chronické změny vyskytují zejména v místech úponů svalů na dolní část stydké kosti a sedací kosti. Hráči je označují jako bolesti v třísle. Tyto chronické změny vznikají díky přetížení úponů přitahovačů na vnitřní straně stehna. Hlavním příznakem je tupá a bodavá bolest, která poté přechází do okolních svalových partií. (Nápravník, 1987)

Kostnatění svalů

Jedná se o tvoření kosti ve svalové tkáni. Díky opakovaným úderům, nárazům nebo natržení svalu, může dojít k tomu, že roztroušené kostní buňky se spolu s krevním výronem dostanou do svalové tkáně a vytvoří zde zárodek nové kosti. Kostnatění vzniká zpravidla ve svalech, které se plošně upínají. Nejčastěji se vyskytuje u čtyřhlavého stehenního svalu, trojhlavého svalu pažního a přitahovačů stehen. Nejčastějším příznakem je hmatný tuhý útvar ve svalu a tlaková bolestivost. (Nápravník, 1987)

Komentář

Jelikož se ve fotbale stále více setkáváme s chronickými problémy pohybového aparátu, na jejichž vzniku se podílí zejména vzniklé svalové dysbalance, přetížení a nefyziologické zapojování svalů, měli bychom se snažit tyto příčiny minimalizovat a nejlépe odstranit. Proto nesmí být v tréninkovém procesu opovržena důležitá složka regenerace, kdy bychom měli využít hlavně regeneraci pohybem. Možným řešením je využití kompenzačních cvičení, kdy můžeme těmto problémům předejít. Regenerace pohybem patří mezi nejdůležitější regenerační prostředky a pro vrcholové fotbalisty je velmi důležitá, jelikož působí hlavně jako prevence před vznikem chronických poruch a možných poranění.