Cílem seriálu článku, který vychází z bakalářské práce autora, je seznámit hráče fotbalu se základy a zásadami pitného režimu, přiblížit jim druhy nápojů, vysvětlit důležité pojmy a říci, kdy je vhodné konzumovat tekutiny pro udržení jejich sportovního výkonu.
"K problematice pitného režimu ve fotbale potřebujeme znát i základní fyziologické aspekty," říká autor článku Lukáš Smetana, který dnes publikuje druhý díl seriálu s názvem Pitný režim ve fotbale a navazuje úvodní část.
"Po fyziologické stránce je fotbal sportem skládající se z velmi pestré škály pohybových aktivit. Střídají se v něm vysoce intenzivní sprinterské úseky s momenty o nízké intenzitě jako je chůze a lehké poklusávání," říká autor seriálu.
Potřeba tekutin
Nemůžeme vytvořit jednotné doporučení, které by vyhovovalo všem, protože potřeba tekutin je značně individuální. Závisí na pohybové aktivitě, tělesné stavbě, oblečení, teplotě okolního prostředí, intenzitě cvičení, stavu trénovanosti a úrovni aklimatizace na teplo. Obvykle se ztráty tekutin pohybují od 0,5 l do 2 l za hodinu.
Ztrátu tekutin můžeme zjistit tak, že zkontrolujeme barvu a množství moči. Malé množství a tmavá barva znamenají, že máme vysokou koncentraci odpadních produktů metabolismu v moči. Pokud je moč světle žlutá, vrátilo se množství tekutin v organismu na odpovídající hodnoty (Clark, 2009).
Ztráty tepla a jeho tvorby u sportovce během fyzické zátěže vidíme na obrázku: 
Cesty tvorby a ztrát tepla u jednotlivce během fyzické zátěže (Maughan, Burke, 2006).
Vodní bilance
Většina vody, kterou za den přijmeme, je ve formě nápojů a tekutin obsažených v jídle. Poměrně malé množství vody je v těle tvořeno jako výsledek metabolických reakcí. Tyto dva zdroje společně tvoří denní příjem tekutin okolo 2,5 l, z nichž orální cestou přispíváme asi 2,3 l, což je více jak 90 %. Ztráty vody z těla se mohou lišit v závislosti na prostředí, fyziologických podmínkách jako je okolní teplota a míra fyzické aktivity. Při teplotě 20 °C činí ztráta tekutin močí od 1,4 l do 2,3 l, potem 100 ml a stolicí 200 ml.
Zbývajících 600 ml se z našeho těla vypaří kůží a dýcháním (Gropper, Smith, Groff, 2009).
Mozek, játra a svalstvo, které obsahují 70 - 75 % vody jsou orgány s nejvyšším obsahem vody a jsou nejcitlivější na ztráty tělesné vody. Rozdělení tělních tekutin nalezneme v v následující tabulce (Konopka, 2004):
Rozdělení vody v organismu: intravenózní (tekutina uvnitř cév), extracelulární (tekutina mimobuněčných prostor), intracelulární (tekutina v buňkách) tekutina (Konopka, 2004).
Omolalita
„Osmolalita udává velikost osmotického tlaku látek, které jsou rozpuštěné v 1 kg tekutiny. Veličina se udává v miliOsmomolech/kg. Množství vody a minerálů přiváděných do organismu musí být v rovnováze, kterou určuje právě výše zmíněná osmolalita. Zdravý jedince by měl denně přijmout 2 - 3 kg vody (včetně vody obsažené v potravinách) a v ní 100 - 200 mOsmol sodných iontů a 60 - 80 mOsmol draselných iontů. Normální hodnota osmolality krve je 285 -290 ± mOsmol/kg. Podle osmolality tělesných tekutin jsou rozděleny sportovní nápoje do tří kategorií: isotonické, hypotonické a hypertonické" (http://www.nutrend.cz/cz/slovnik/word_153/osmolalita.aspx).
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.