"Dnešní vrcholový sport spojujeme s vysokým objemem zatížení a také řadou stresujících faktorů, které ovlivňují výkon sportovce. Jinak tomu není ani v kopané, jednomu z nejpopulárnějších sportů na světě." říká autor prvního dílu seriálu Bc. Ondřej Crla, který ho pojmenoval Regenerace ve fotbale. Celý seriál vychází z její bakalářské práce. Šestý díl seriálu navazuje na ten předchozí s názvem Rozdělení regenerace.
Autor k seriálu dodává: "V současné době u fotbalistů stále častěji objevujeme problémy způsobené nedostatečnou regenerací. Mezi jednotlivými výkony se hráči nedokážou plně zotavit a dochází k nástupu únavy, která se většinou kumuluje a může docházet až k poklesu výkonnosti. Důležitou roli pak hrají regenerační prostředky, které mají urychlovat proces regenerace a rychleji odstraňovat únavu."
Cílem seriálu je poskytnout čtenářům portálu fotbalových trenérů www.trenink.com základní informace týkající se fyziologie a regenerace.
Regenerační prostředky
Regenerační prostředky bychom měli využívat komplexně, výběr provádět po pečlivé analýze momentální situace, kvantity a kvality zatížení a individuálních odlišností každého sportovce. Při volbě je také nesmírně důležitá spolupráce trenéra s lékařem nebo fyzioterapeutem. (Hošková, Majorová, Nováková, 2010)
Dělení regeneračních prostředků
Regenerační prostředky dělíme do 4 základních skupin, mezi kterými je bezprostřední návaznost. (Hošková, Majorová, Nováková, 2010)
1. Pedagogické prostředky
2. Psychologické prostředky
3. Biologické prostředky
- výživa, rehydratace, remineralizace
- prostředky fyzikální, balneologické a regenerace pohybem
4. Farmakologické
Komentář
V práci jsme se zaměřili hlavně na využití prostředků biologických, zejména pak na regeneraci pohybem. Tento typ regeneračních prostředků je u fotbalistů mnohdy opomíjen. Mnoho klubů se věnuje fyzikálním regeneračním prostředkům, jako jsou mechanoterapie či hydroterapie, a regeneraci pohybem nevěnují takovou pozornost. Měli bychom si ale uvědomit, že důležitá je hlavně prevence. Proto by se měla uplatňovat zejména kompenzační cvičení na odstranění svalových dysbalancí, díky čemuž předejdeme vzniku chronických funkčních poruch.
Regenerace pohybem
Z pohledu aktivní regenerace pohybového systému patří regenerace pohybem mezi nejdůležitější regenerační prostředky. Jelikož pohybový systém můžeme snadno poškodit přetížením nebo asymetrickým zatěžováním, je důležité o něj pravidelně a plánovitě pečovat. Základ pohybového systému tvoří kosti, klouby, vazy, šlachy a svaly. Na jakékoli z těchto částí jsme schopni najít nejrůznější poruchy nebo organická poškození, jejichž příčinou nemusí být vždy onemocnění sportovce, ale chronicky působící porucha funkce. (Jirka, 1990)
Nadměrná zátěž bez dostatečné regenerace může vyvolat poruchy funkce až degenerativní změny. Dochází např. k úbytku mitochondrií, zvětšení prostorů mezi vlákny, poklesu obsahu glykogenu, poklesu počtu vláken atd. (Jirka, 1990)
Jednostranná zátěž může mít za následek poškození spojení agonistů a antagonistů, které se zpětně odrazí v kvalitě pohybového vzorce. Vede k nerovnováze v napětí, síle i délce svalů. Výsledkem jsou poté maladaptační projevy ve smyslu svalových dysbalancí. (Jirka, 1990)
Dělení kosterních svalů
Kosterní svaly dělíme z hlediska funkce na posturální (pomalé) a fázické (rychlé). (Jirka, 1990)
(A) Posturální svaly mají za úkol udržování základní polohy těla, což znamená, že jsou neustále v aktivním napětí. Tyto svaly jsou vývojově starší, mají podstatně lepší cévní zásobení, jsou odolnější vůči škodlivým vlivům, mají nižší práh dráždivosti, mají rychlejší regenerační schopnosti a jsou silnější. Velmi důležité je vědět, že tyto svaly mají tendenci ke klidovému zkracování. Dochází k němu při nedostatku kompenzačního pohybu a může být vyvoláno i charakterem daného sportu, nevhodným tréninkem a chybným posilováním. Ke zkrácení svalů vede také vysoké tréninkové zatížení. U fotbalistů se zkracují především skupiny ohybačů (flexorové skupiny).
(B) Svaly fázické mají za úkol vykonávat různé pohyby a jemné koordinace. Tyto svaly jsou vývojově mladší, výrazně unavitelnější, mají vyšší práh dráždivosti, horší cévní zásobení, jsou méně odolné vůči škodlivinám, mají horší regenerační schopnosti a jsou slabší. Oproti posturálním svalům nemají tendenci ke zkracování, ale k oslabování a hypotonii.
Svalové dysbalance
U hráčů fotbalu může při nedostatečné péči o pohybový systém docházet ke svalovým dysbalancím. Jejími příčinami jsou nedostatečné zatěžování, přetížení nebo asymetrické zatěžování bez kompenzačních cvičení. U fotbalistů nacházíme často skupiny zkrácených svalů, i když jsou plně zdraví. Proto je velmi důležité používat kompenzační cvičení, jinak může dojít k různým odchylkám, které mohou být spojeny až se vzhledovými změnami stavby těla. (Havlíčková a kol.,2003)
Svalové dysbalance vedou k velkému množství závažných poruch. Dochází často k nerovnoměrnému zatížení v kloubech, k nefyziologickým zatížením šlach, vazů, kloubních pouzder a kostí. Zpočátku se jedná pouze o drobné změny, později však nastávají změny degenerativní, prakticky neléčitelné. Svalové dysbalance se trvale prohlubují, i když se je snažíme upravit. Zpočátku reverzibilní funkční změny vedou pouze k reflexním změnám v pohybovém vzorci, ale následující morfologické změny vedou již ke zvýšení tonu, k postupné ischemizaci svalu a k vazivové degeneraci. Asymetrický tah v kloubu vede postupně k anatomické přestavbě kloubu a ke změnám kvality šlach a vazů. Díky tomu dochází k častějšímu vzniku mikrotraumat, objevují se dokonce nejrůznější entezopatie a nezvratné změny ve smyslu artróz. Velké množství bolestivých obtíží je způsobeno právě nedostatečnou péčí o zkrácené a oslabené svalové skupiny. Tyto bolesti můžeme pociťovat i na zcela jiných místech, než na kterém ke zkrácení došlo. (Jirka 1990)
Příčiny, vedoucí ke svalovým dysbalancím u sportovců, jsou dvojího typu: (Jirka, 1990)
• přetížení (chronické přetěžování nad hranici danou kvalitou svalu).
• symetrické zatěžování bez dostačující kompenzace.
Testování zkrácených a oslabených svalů
Testování zkrácených a oslabených svalů je nesmírně podstatnou součástí vyšetření hybného systému. Jedná se o jednoduché testovací cviky, které jsou určené pro konkrétní pohybový segment. (http://strecink.blogspot.com/2008/04/svalov-dysbalance.html)
Postup při testování zkrácených svalů:
• při testování provádíme zcela uvolněné pohyby
• krajního rozsahu pohybu v kloubu bychom měli dosáhnout pasivním způsobem
• testující osoba v krajní poloze sleduje dosažený rozsah pohybu
• v průběhu testování i v konečné poloze pozoruje testující osoba, zda se neobjevily některé z kompenzačních hybných mechanismů
• sval je zkrácen tehdy, když cítíme v testovaném svalu tah a současně nesplňujeme požadovaný rozsah pohybu.
(http://strecink.blogspot.com/2008/04/svalov-dysbalance.html)
Co se týče trenérské praxe, zde je velmi důležité předcházet svalovým poruchám v oblasti pánve a dolních končetin, dále pak v oblasti hlavy, krku a horní části trupu. Narušování svalové rovnováhy ve zmíněných oblastech, zvláště díky obrovskému přetěžování bez dostatečné kompenzace, vede často ke vzniku nefyziologického klidového napětí jednotlivých svalových skupin. Výsledkem je vytvoření následných svalových dysbalancí, tzv. horního a dolního zkříženému syndromu. U fotbalistů se mnohdy můžeme setkat s pánevním (dolním) zkříženým syndromem, kde je na první pohled patrné vysazení pánve se zvětšenou bederní lordózou a flekčním postavením v kyčelním kloubu. Nebudeme-li věnovat patřičnou pozornost prevenci a odstraňování uvedené dysbalance, často potom dojde ke kompenzaci páteře s vytvořením horního zkříženého syndromu. (Buzek a kol., 2007)
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.