Druhý týden roku 2009 a na stránkách portálu fotbalových trenérů trenink.com přináší autor Jakub Havránek druhou část seriálu, který zahájil v minulém týdnu. Celý seriál navazuje na dvojici [1] [2] článků, které čtenářům přibližovali rozvoj kondice hráčů nespecifickým způsobem.
Pokračování první části je také zaměřeno na rozvoj pohybových schopností specifickým způsobem, tedy s míčem. Vedle kondičního aspektu u cvičení rozvíjíme i herní činnosti jednotlivce jako zpracování a vedení míče, přihrávání míče jedním dotykem a zakončení akce střelbou.
I druhá část seriálu Kondiční střelba na dvě branky je vhodná pro věkové kategorie dorostu a dospělých. Po upravení ale může posloužit i trenérům mladších fotbalistů z přípravek a žáků. Zpravidla jej zařazujeme do hlavní části tréninkové jednotky.
Cíl kondičního cvičení:
Cílem tohoto kondičního cvičení je rozvoj pohybových schopností s míčem. Jsou v něm zařazeny prvky herních činností jednotlivce - vedení míče se změnou směru, přihrávání (i prvním dotykem), převzetí míče do pohybu, střelba prvním dotykem. Cvičení stimuluje také odrazovou sílu, která je spíše orientována vytrvalostně-silovým zatížením, protože skoky jsou prováděny po určitém kondičním zatížením.
Popis kondičního cvičení:
- herním prostorem cvičení je obdélník 40x20 m
- na konci "brankových čar" jsou umístěny branky
- praporky jsou po hřišti rozmístěna tak, jak to můžeme vidět na obrázku
- stejně tak překážky
- cvičení je určeno pro:
(a) minimálně 8 hráčů do pole
(b) 2 brankáře, kteří chytají v brankách
- hráči jsou rozděleni na dvě skupiny (červení a modří, resp. A x B)
- cvičení zahajuje hráč A
- z místa posílá (1) dlouhou přihrávku na hráče B
- po přihrávce zdolává slalom - 4x10 m
- hráč B jde proti míči, zpracovává jej
- a vede (2) míč doprava směrem k praporkům
- vedením míče překonává slalom - 4x10 m
- za posledním praporkem střílí (3) na branku po vedení míče
- po střelbě přeskakuje 3 překážky
- a volným během se řadí na pozici hráče A
- hráč A po přihrávce a zdolání slalomu běží směrem k trenérovi
- ten mu přihrává (II) míč do nohy
- hráč A míč přebírá (III) do pohybu směrem k brance
- po krátkém vedení míče (IV) střílí na branku
- hráč A po střelbě přeskakuje snožmo 3 překážky
- a volným během se zařazuje na pozici hráče B
- po posledním skoku startuje další červený hráč
- interval zatížení : interval odpočinku = 1:3
Varianty:
- hráč A běží slalom běž míče následovně: prvních 10 m popředu poté 10 m pozadu atd.
- překážky dáme dále od sebe a hráči jej přeskakují z rozběhu
- překážky můžeme zdolávat místo skoky podlezením
- cvičení po určité době můžeme provádět na druhou stranu
- v tomto případě ale musíme hřiště "otočit" na druhou stranu
Pomůcky:
- každý červený hráč má míč + u trenéra dalších minimálně 8 míčů
- 6x překážky (libovolná velikost podle úrovně hráčů)
- 2x velká branka
- 10x praporek (samozřejmě můžeme použít kužely nebo kloboučky)
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.