Cílem seriálu článku, který vychází z bakalářské práce autora, je seznámit hráče fotbalu se základy a zásadami pitného režimu, přiblížit jim druhy nápojů, vysvětlit důležité pojmy a říci, kdy je vhodné konzumovat tekutiny pro udržení jejich sportovního výkonu.
"K problematice pitného režimu ve fotbale potřebujeme znát i základní fyziologické aspekty," říká autor článku Lukáš Smetana, který dnes publikuje třetí díl seriálu. Pondělní článek navazuje na část s názvem Pitná voda.
"Po fyziologické stránce je fotbal sportem skládající se z velmi pestré škály pohybových aktivit. Střídají se v něm vysoce intenzivní sprinterské úseky s momenty o nízké intenzitě jako je chůze a lehké poklusávání," říká autor seriálu.
Iontové nápoje
Iontové nápoje dodávají našemu tělu vodu a potřebné ionty (sodík, draslík, hořčík, obsahují také mořskou sůl, cukr, vitamíny) a jsou vhodné při dlouhotrvající zátěži. Obsah stabilizátorů a sladidel v nich obsažených je již přijatelný méně. Vhodnější je používat nápoje v prášku, protože jsou oproti sirupovým formám stabilnější (Kukačka, 2009).
Během fyzické zátěže, hlavně ve velkých vedrech, ztrácíme nejen značné množství vody, ale i velké množství iontů, což může mít za následek, že se náš organismus dostane do silné nerovnováhy nebo dokonce zkolabuje.
Iontové nápoje používáme pro doplnění ztraceného množství tekutin, doplnění minerálních látek a iontů, které opouštějí naše tělo společně s tekutinami, pro dodání potřebného množství energie, k udržení výkonu a zabránění křečím (http://www.nutrend.cz/iontove-napoje.dic).
Rozdělení iontových nápojů:
- Hypotonické - osmolalita je 250 nebo méně miliosmolů v 1 l nápoje
- Isotonické - osmolalita je 290 ± 15 miliosmolů v 1 l nápoje
- Hypertonické - osmolalita je 340 nebo více miliosmolů v 1 l nápoje (Mandelová, Hrnčiříková, 2007).
Všechny rozpuštěné látky v nápoji ovlivňují jeho osmolalitu. Osmolalita isotonických nápojů je stejná jako u krve. Naše tělo ztrácí tekutiny hlavně potem, který je hypotonický, a tak při konzumaci isotonických nápojů může dojít k vyššímu příjmu elektrolytů a osmotická rovnováha může být narušena (Mandelová, Hrnčiříková, 2007).
Hypotonický nápoj (čistá voda, zředěné nápoje) má nižší koncentraci iontů než krev.
Užíváme ho především při aktivitách, při kterých ztrácíme nejvíce potu, a právě tomuto řídkému potu nejlépe odpovídá hypotonický nápoj. Jedná se tedy především spíše o doplnění tekutin, než o zásadní manipulaci s ionty. Hypotonické nápoje se rychle vstřebávají do našeho těla a přinášejí nám nejrychlejší přísun tekutin a nezpůsobují žádné zažívací potíže jako nápoje s velkým množstvím iontů. Hodí se při fyzické aktivitě v horkém prostředí (http://www.cyklistikakrnov.com/Cykloinformace/pitny-rezim-a-druhy-sportovnich-napoju.html).
Isotonický nápoj (tekutina, roztok) má stejnou osmolalitu jako krev. Uplatníme ho při výkonu, který netrvá příliš dlouho (do 1 hodiny) a nedochází při něm k extrémním ztrátám tekutin, jelikož pot je koncentrovanější.
Isostar) obsahují aminokyseliny a minerální látky pro rychlejší regeneraci svalů po zátěži (sodík, vápník, hořčík, draslík) a cukry jako zdroj energie. Pomůže nám rychle doplnit tekutiny, ale ne stejně rychle jako hypotonický nápoj (http://www.cyklistikakrnov.com/Cykloinformace/pitny-rezim-a-druhy-sportovnich-napoju.html).
Hypertonický nápoj má větší koncentraci a díky tomu dochází k vyrovnávání tlaku mezi buňkou a okolním prostředím, ale tak, že tekutina v buňce proniká do okolního prostředí. Buňka tedy přichází o dostatek tekutin, a to je důvod, proč hypertonické nápoje nejsou vhodné pro stav dehydratace, protože sami dehydrataci posilují (http://www.sportvital.cz/rejstrik/h/hypertonicky-napoj/).
Po ukončení sportovní aktivity, ve fázi regenerace, jsou vhodné isotonické nápoje. Hypotonické nápoje mají nižší osmolalitu a jsou vhodné při tělesné zátěži. Hypertonické nápoje se doporučuje pít ve fázi regenerace po vyčerpávající fyzické aktivitě, ale nikdy však během sportovního výkonu (Mandelová, Hrnčiříková, 2007).
Nadměrné používání iontových nápojů nám může způsobit přetěžování ledvin a bolesti žaludku, proto si vyzkoušejme, jaký iontový nápoj nám vyhovuje a v jakém poměru se ředí s vodou (http://www.cyklistikakrnov.com/Cykloinformace/pitny-rezim-a-druhy-sportovnich-napoju.html).
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.