Cílem seriálu článku, který vychází z bakalářské práce autora, je seznámit hráče fotbalu se základy a zásadami pitného režimu, přiblížit jim druhy nápojů, vysvětlit důležité pojmy a říci, kdy je vhodné konzumovat tekutiny pro udržení jejich sportovního výkonu.
"K problematice pitného režimu ve fotbale potřebujeme znát i základní fyziologické aspekty," říká autor článku Lukáš Smetana, který dnes publikuje třetí díl seriálu. Dnešní příspěvek navazuje na část s názvem Pitný režim.
"Po fyziologické stránce je fotbal sportem skládající se z velmi pestré škály pohybových aktivit. Střídají se v něm vysoce intenzivní sprinterské úseky s momenty o nízké intenzitě jako je chůze a lehké poklusávání," říká autor seriálu.
Pitná voda
Za pitnou vodu označujeme (podle státní normy) vodu zdravotně nezávadnou, která nevyvolá onemocnění nebo poruchy zdraví přítomností mikroorganismů nebo látek ovlivňujících zdraví. Pokud nemáme k dispozici dostatek vhodné pramenité vody odpovídající uvedeným požadavkům, upravujeme na pitnou vodu povrchovou vodu.
Úprava znečištěné vody se skládá z mnoha čistících operací: usazováním, filtrací, vyvločkováním, dezinfekcí. Zdravotní nezávadnost vody je sledována orgány hygienické služby zejména u hromadného zásobování veřejnými vodovody nebo z veřejných studní. Orgány hygienické služby se zaměřují na několik ukazatelů jakosti pitné vody: mikrobiologické a biologické,fyzikální a chemické (tj. toxikologické, smyslově postižitelné, ostatní chemické a fyzikální) a radiologické. Zároveň nesmí být překročena nejvyšší mezní hodnota dusičnanů, dusitanů, amonných iontů a jiných látek. Důležitá je i doporučená teplota (8 - 12 °C), barva, čirost a pach (Táborská, Sláma, 2010).
„Pitná voda patří k základním životním potřebám a její odpovídající příjem (spolu s příjmem dalších tekutin) je nejen podmínkou pro správné fungování všech procesů v lidském těle, ale přispívá i k duševní pohodě člověka" (http://www.szu.cz/tema/zivotni-prostredi/pitna-voda).
Voda z kohoutku
Kvalita vody v České republice je již dlouhou dobu na velice dobré úrovni. V mezinárodním srovnání získává kvalita české vody ta nejvyšší hodnocení. Kohoutková voda obsahuje vyvážené a zdraví prospěšné látky. Předtím, než se voda dostane k odběratelům, je upravována dle příslušných právních předpisů předepsanými postupy s dávkováním chemikálií, aby byla zdravotně nezávadná a poživatelná. Voda se upravuje tak, aby nebylo ovlivněno její vyvážené složení. Je tedy nutná kontrola kvality surové vody, upravené vody a vody v distribuční síti. Přímo na kohoutcích odběratelů se provádí kontrola kvality vody. U kohoutkové vody se kontroluje na 100 ukazatelů kvality.
Mikrobiologické limity jsou u pitné vody daleko přísnější než u vod balených. Pouze 0,5 % pitné vody v České republice nesplňuje hygienické limity. Tento stav se však neustále zlepšuje. O úplném rozsahu parametrů kvality vody se můžeme dočíst na webových stránkách vodárenských společností (http://vodarenstvi.cz/clanky/zdrava-kohoutkova-voda-a-dalsi-duvody-proc-ji-pit).
Balená voda
Balené vody rozdělujeme na pitnou, pramenitou (stolní), kojeneckou a minerální vodu. Všechny vody, kromě minerální jsou určeny k celodennímu pití (http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/deleni -balenych-vod/).
Pitná balená voda nepochází z podzemního zdroje. Ve většině případů je stáčena z vodovodu a odpovídá tomu jak její složení, tak její chuť. Stejně jako voda z kohoutku může být cítit po chloru. Pitnou balenou vodu, na rozdíl od všech ostatních druhů vod, může výrobce různě upravovat, např. přidáváním chemických látek, které zamezují množení bakterií (http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/deleni -balenych-vod/).
Pramenitá voda (dříve označována jako stolní) pochází z podzemního zdroje, který není tak kontrolován jako u minerálních vod. Chuť i minerální složení mohou kolísat. Pramenitou vodu můžeme pít celodenně v neomezeném množství. Obsah sodíku by u těchto vod neměl překročit 100 mg/l. Úprava pramenitých vod musí být taková, aby se výrazně nezměnilo jejich složení (http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/deleni-balenych-vod/).
Kojenecká voda je velice kvalitní voda z podzemního zdroje a je vhodná pro přípravu kojenecké stravy. Musí splňovat nejpřísnější požadavky na zdravotní nezávadnost. Obsah minerálních látek je do půl gramu na litr vody. Nesmí obsahovat více jak 0,2 g/l sodíku. Úprava kojenecká vody se může provádět pouze UV paprsky (http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/deleni-balenych-vod/).
Minerální voda je mikrobiologicky čistá podzemní voda, která se získává ze zdroje přírodní minerální vody. Ministerstvo zdravotnictví vydalo osvědčení o zdrojích minerálních vod a tato voda musí splňovat požadavky lázeňského zákona č.164/2001 Sb. (ze dne 13. dubna 2001), kde se uvádí hydrogeologické poměry vzniku vody a stanovení pásma hygienické ochrany. Musí se prokázat, že podzemní voda má prospěšné fyziologické účinky na lidský organismus, to znamená, že přírodní minerální voda přirozeně obsahuje prvek, který organismus potřebuje ke svému zdravému vývoji (Tab.2, 3).
Vyhláška č. 423/2001 Sb. (ze dne 20. listopadu 2001) rozlišuje pět druhů minerálních vod podle stupně mineralizace:
1. velmi slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek do 50 mg/l,
2. slabě mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 50 až 500 mg/l,
3. středně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 500 mg/l až 1500 mg/l,
4. silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek 1500 mg/l až 5 g/l,
5. velmi silně mineralizované s obsahem rozpuštěných pevných látek vyšším než 5 g/l (http://www.pijtezdravouvodu.cz/co-pijeme/mineralni-voda/).
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.