"K problematice pitného režimu ve fotbale potřebujeme znát i základní fyziologické aspekty," říká autor článku Lukáš Smetana, který dnes publikuje osmý díl seriálu. Páteční příspěvek navazuje na předchozí díl.
Cílem seriálu článku, který vychází z bakalářské práce autora, je seznámit hráče fotbalu se základy a zásadami pitného režimu, přiblížit jim druhy nápojů, vysvětlit důležité pojmy a říci, kdy je vhodné konzumovat tekutiny pro udržení jejich sportovního výkonu.
"Po fyziologické stránce je fotbal sportem skládající se z velmi pestré škály pohybových aktivit. Střídají se v něm vysoce intenzivní sprinterské úseky s momenty o nízké intenzitě jako je chůze a lehké poklusávání," říká autor seriálu.
Vitaminy rozpustné v tucích
Vitamin A (Retinol) je významný pro naši imunitu, ovlivňuje proces vidění, rozvoj buněk mnoha druhů tkání. Ve formě kyseliny retinové reguluje růst a vývoj sliznic a kůže.
Denní příjem má být mezi 0,6 - 1 mg. U sportovců je doporučeno mírné navýšení. Hraniční hodnotou jsou 3 mg denně, jinak hrozí příznaky otravy.
Zdroje vitaminu A jsou játra, mléko, maso, ryby, vejce. Betakaroten (provitamin A) je obsažen zejména v rostlinné potravě - mrkev, rajčata, meruňky, šípek, špenát, červená řepa, mango, dýně, sladký meloun (Konopka, 2004).
Nedostatek vitaminu A způsobuje šeroslepost, xeroftalmii, slepotu, suchost kůže, hyperkeratózu a zvýšenou náchylnost k infekcím (Mandelová, Hrnčiříková, 2007).
Vitamin D (Kalciferol) dělíme na dva druhy: rostlinné ergokalciferoly (vitaminy D2) a živočišné cholekalciferoly (vitaminy D3). Hraje významnou roli v metabolismu kalcia a fosfátů. Ovlivňuje stavbu kostí.
Zdroje vitaminu D jsou ryby s vyšším obsahem tuku (sleď, makrela), rybí jaterní tuk, játra, margaríny, žloutky a mléko.
Dostatečné množství vitaminu D získáváme ze slunečního záření, kdy je vytvářen z prekurzorů v kůži.
Denní potřeba je 5 ug u sportovců a za nezávadný můžeme považovat příjem do 50 ug (Konopka, 2004).
Nedostatek vitaminu D způsobuje rachitis (křivici), osteomalácii a osteoporózu (Mandelová, Hrnčiříková, 2007).
Vitamin E (Tokoferol) usnadňuje využití kyslíku k podávání vyššího tělesného výkonu, brání vzniku svalových křečí, snižuje krevní tlak, rozšiřuje cévy a působí protisrážlivě (Mindell, 2000).
U sportovců s dostatečnou zásobou vitaminu E pozorujeme lepší zásobování kyslíkem a ochranu před zraněním vazivových tkání.
Bohatými zdroji vitaminu E (Tab. 9) jsou rostlinné oleje, hrách, sojové boby, pšeničné klíčky, ořechy a rýže.
Denní příjem se pohybuje mezi 12 - 15 mg denně (Konopka, 2004).
Nedostatek vitaminu E: poruchy reprodukce, snížená antioxidační obrana organismu, anémie (Mandelová, Hrnčiříková, 2007).
Vitamin K (Fillochinon) je pomocí působení žlučových kyselin vstřebáván ve střevech a poté uložen v játrech. Je nezbytný pro normální srážlivost krve a podporuje vytváření proteinů, které působí v kostní tkáni, ledvinách a mozku.
Doporučená denní dávka je 60 - 80 ug za den. U sportovce se neprojevuje nedostatek vitaminu, pokud jí běžnou stravu a má správnou funkci jater.
Nedostatek je vzácný, ale může dojít ke snížení srážlivosti krve.
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.