Sdílejte:
Trenér Jiří Formánek se problematikou rychlého protiútoku zabýval v článcích a Rychlý protiútok 3:2+3:2 (6:4) nebo také v dvoudílném seriálu Rychlý protiútok na 1/2 hřiště [1] [2]. Portál fotbalových trenérů trenink.com také vydal zajímavý článek s názvem Hra 8:8 na 4 malé branky a 2 velké branky s brankáři.Dnes v článku s názvem Rychlý protiútok 10:6 s hrou na 5 branek upírá autor svou pozornost na nácvik rychlého protiútoku v podmínkách velmi blízkých utkání s důrazem na okamžitý přechod do protiútoku po zisku míče ve středu pole nebo na vlastní polovině. Od hráčů je vyžadována efektivita v zakončení.
Cvičení kombinované s hrou zařazujeme do hlavní částí tréninkové jednotky, v případě zařazení do tréninkového procesu v průběhu týdne lze klást důraz na kondiční aspekt, v předzápasovém tréninku je cílem nácvik modelového řešení situací rychlého protiútoku. Je vhodné již pro žákovské týmy.
Cíl herního cvičení:
Cílem herního cvičení je nácvik modelových variant řešení rychlého protiútoku v podmínkách velmi blízkých utkání s předcházející reakci na rozvíjející se postupný útok soupeře, vytvoření tlaku na hráče s míčem, dohrání presinkové situace a přechodem do do rychlého protiútoku s omezeným počtem doteků.
Popis herního cvičení:
- herním prostorem jsou 4/5 hrací plochy
- ve středu hrací plochy je vyznačno hřiště
- na koncových brankových jsou:
(a) 2 branky - 22 metrů od brankové čáry
(b) 3 branky - na protější hraně pokutového území
- za brankovou čárou, kde jsou dvě branky, je velká branka
- cvičení je určeno pro:
(a) 16 hráčů do pole
(b) 1-2 brankáře
- hráči do pole jsou rzodělení na dva barevně rozlišené týmy
- poměr hráčů je 10:6
- všechny akce zahajuje brankář
- přihrávkou na jednoho z šestice spoluhráčů
- šestice žlutých hráčů se snaži o vstřelení branky do trojice branek
- druhý tým vytváři presinkové situace
- snaží se o konstruktivní odebrání míče
- a následně o:
(a) zakončení do dvou malých branek
(b) rychlý protiútok a zakončení do velké branky
- při přechodu do rychlého protiútoku brání šestice hráčů na 100%
- celý ofenzivní tým dodržuje hloubku hřiště
Varianty:
- desetičlenný tým má ve střední zóně omezení na dva doteky
- střední zóna je různě hluboká
- je možné měnit hloubku volné zóny od velké branky a dvojice branek
- hráči početnějšího týmu (červeného) se vždy snaží o rychlý protiútok
- týmy se v zahájení jednotlivých akcí střídají
- pravidlo o "ofsajdu" platí pouze v koncové zóně
- počet hráčů bránícího týmu, kteří se vrací do koncové zóny je omezen na:
(a) jednoho
(b) dva
(c) tři
- trenér písknutím dává hráčům znamení, aby se pokusili o rychlý protiútok
Pomůcky:
- 1x velká branka
- 16x míč
- 10x velké kužely (na vyznačení branek)
- 6x mety (kuželky, kloboučky) (na vyznačení hrací plochy)
- rozlišovací trika 10:6 (2 barvy)
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.