Autorem dnešního příspěvku je trenér Alessandro Moreni, který na stránkách trenérského portálu fotbalových trenérů www.trenink.com publikuje další části seriálu Použití cvičení tři na tři [1] [2] [3] [4].
Název jeho dnešního příspěvku je Cooperův test - k čemu slouží, jak jej provádět a vyhodnotit výsledky? První otázku, kterou si všichni čtenářu musí položit je: K čemu slouží Cooperův test?
Cooperův test je běžecká zkouška, která umožňuje prověřit aerobní výkonnost organismu. Byl to americký lékař pro NASA Kenneth Cooper, který test vymyslel pro účely měření optimální fyzické kondice amerických astronautů. Když se v Americe osmdesátých let minulého století rozmohlo amatérské běhání pro zdraví, Cooper test dál rozvíjel, aby sloužil pro potřeby těchto nových atletů.
Jak se Cooperův test provádí?
Samotný test je velmi jednoduchý. Spočívá v tom, že hráč běhá po atletickém okruhu nebo pukud není atletická dráha k dispozici, vyměří se s maximální přesností obdobná dráha přímo na ploše hřiště.
Hráč musí uběhnout co nejdelší vzdálenost za 12 minut. Během těchto dvanácti minut musí udržovat přibližně stejnou rychlost, bez nenadálého zrychlení či zpomalování. Hráč může být předem poučen o rytmu, který má udržovat na základě momentální fyzické kondice nebo podle výsledků předchozích testů.
Trenér může hráči pomáhat tím, že jej informuje o časovém průběhu a že hřiště rozmístí vztažné body, které hráči umožní, aby sám sledoval a řídil průběh testu.
Pomůcky, kterých je k testu zapotřebí?
Pro provedení Cooperova testu není zapotřebí jiných pomůcek než stopky a pásmo, které poslouží jak k přesnému změření dráhy, tak i uběhnuté vzdálenosti na konci testu.
Kdy provádět test?
Během sezony musí být test zopakován jednou za 2 až 3 měsíce a na stále stejné dráze (atletický okruh nebo hřiště).
Vyhodnocení výsledků testu
Dobrý výsledek je uběhnutí alespoň 3000 metrů za 12 minut. Ale pro vyhodnocení testu zde neuvadim žádné tabulky, protože účelem testu není jen posouzení kondice hráče, ale vytvoření základu pro individuální práci zaměřené na zlepšení aerobní výkonnosti hráče.
Alternativní test: běh na 3000 metrů
Pro usnadnění práce trenéra a pro dosažení objektivnějších údajů je možné provést test tak, že hráč poběží nikoliv "na čas" ale "na vzdálenost". Je tudíž možné nahradit stanovený limit dvanácti minut dele Cooperova testu, například, vzdáleností 3000 metrů, případně 2000-2400 metrů u mladych hráčů.
Dosáhneme tak toho, že testovaný hráč se nedopustí chybného rozložení námahy a má tak možno využít celého svého potenciálu tim nejhospodárnějším a tudíž nejsprávnějším způsobem.
I v tomto případě je možné doporučit testovanému hráči správný rytmus, který má během testu dodržovat na základě jeho aerobních výkonů.
Pokud se rozhodnete provést test na 3000 metrů, je vhodné rozdělit družstvo na komoglunu skupiny podle výkonnosti, můžete například sestavit šestičlenné skupiny složené z hráčů s obdobným aerobním výkonem.
Máte-li k dispozici profesionální stopky, můžete naprogramovat timer tak, aby skupina probíhala stanoveným místem při akustickém signálu stopek. Stopky zpravidla směníme vedoucí skupiny, který má tak jasný přehled o rytmu, který má být udržován.
Na konci testu trenér zjistí čas, který hráči potřebovali k uběhnutí stanovené vzdálenosti a následně vypočítá průměrnou rychlost běhu. Tato rychlost je velmi blízká hodnotě aerobního prahu.
V této chvíli máte dostatek pohledů pro vypracování individuálního programu kondičního treninku pro daného hráče.
Závěr
Ze studií vypracovaných Gerische a Tritschoksem (1985) se skupinou hráčů německé první liga vyplývají průměrné hodnoty 9,20 mmol/l mléčných kyselin při průměrné uběhnuté vzdálenosti 3019 m (15,1 km/hod). Z toho vyplývá, že Cooperův test je výborným prostředkem pro zhodnocení funkční a metabolických schopností jednotlivých hráčů.
Koncentrace laktátu v krvi zjištěná u hráče během a na konci zápasu se pohybuje v rozmezí 8-12 mmol/l. Proto slouží Cooperův test rovněž jako prostředek pro zhodnocení skutečných schopností hráče z hlediska svalové práce za přítomnosti významných koncentrací kyseliny mléčné v krvi. Tato schopnost se jeví jako velmi významná fyziologická složka, kterou hráč misí disponovat, pokud má adekvátním způsobem čelit poměrně intenzivnímu zatížení, kterému je vystaven během zápasu.
Výsledky uběhnutých vzdáleností naznačují, že neexistují rozdíly mezi výkonnostními schopnostmi profesionální a amatérských hráčů: profesionál 3019 m (15,1 km/hod) amatér 3004 m (15,0 km/hod).
Test je silně ovlivněn motivovaností hráče, jeho volními schopnostmi a jeho ochotou vyvinout momentální úsilí (Gerisch/Tritschoks, 1985, Schurch 1987, Apor 1988, Geese 1990).
Test na 3000 metrů podle mě nelze považovat za druhořadou variantu, je spíše využíván u fotbalových organizací, který nedisponují potřebnými laboratorními pomuckami. Pochopitelně použití a vývoj testu musí být prováděny s ohledem na konkrétní podmínky a pokud možno kvalifikovaným personálem (profesionálními fotbalovými cvičiteli).
TIP REDAKCE
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.