Skoro tomu jsou přesně tři roky, co čtenáře portálu fotbalových trenérů trenink.com zaujal trenér Vladan Pražák svým čtyřdílným
[1]
[2]
[3]
[4] seriálem Moderejní pojetí fotbalu, kde velice poutavě popsal rozestavení, způsob a organizaci hry londýnského Arsenalu.Na jaře letošního roku plzeňský mládežnický trenér Jakub Havránek popsal ve čtyřech článcích [1] [2] [3] [4] hru jednoho z nejefektivněji hrajícího týmu ze Španělska - FC Barcelona. Zaměřil se na na útočnou a obrannou fázi hry, typickou útočnou kombinaci a pohyb hráčů v pokutovém území těsně před zakončením většiny útočných akcí.
Dnes se autor Vladan Pražák zaměřil na defenzivní hru mužstva, respektive na taktickou realizaci nácviku v tréninkových jednotkách. Na konci minulého roku vyšel první díl seriálu, pak následoval druhý díl, který se zaměřil na kompaktnost obranného bloku. Třetí díl představil hru 8:5.
Obrana proti diagonálním přihrávkám
Útočníci se snaží realizovat od hráčů obranné řady diagonální přihrávku (ze silné na tzv. slabou stranu) za obranu vysunutou směrem k míči. Úspěšnost této přihrávky je umožněna nedostatečně rychlým tlakem na soupeře s míčem, i když obrana je organizována v bloku. V takové situaci se obrana nejprve vrací směrem k vlastní brance a pak se přesouvá do strany – „bránit zevnitř ven“.
Obrana vysokých přihrávek na úroveň obranné řady
Útočníci zahrávají vysoké míče do prostoru obranné řady s cílem získat tzv. „odražený míč“ – sklepnut, prodloužený, odražený. Jeden ze středních obránců jde do vzdušného souboje, nejbližší obránci ho zajišťují do hloubky. Středoví hráči reagují na zpětné přihrávky i odražené míče.
Pomůcky:
- 1x branka (přenosná)
- 10x mety (kloboučky, kužely)
- rozlišovací trika (2 barvy)
- 8x míč


Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu.
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni.
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.